Po skončení večerního samostudia se Isabelle vydala pěšky domů. Byl konec dubna, takže bylo stále chladno. Isabelle se ráno prohrabovala šatníkem, ale nedokázala najít košili s dlouhým rukávem. Proto měla pod školní uniformou na sobě stále to samé tričko s krátkým rukávem, které nosila už dva nebo tři roky.

Mrholilo a noční vítr byl výjimečně studený.

S rukama v kapsách se Isabelle ležérně loudala domů.

Když se blížila ke staré zástavbě, zastavila se. Pouliční lampa vydávala jen slabou záři a ona stála zády k tomuto světlu.

"Budu doma, jestli stále nic nepodniknete," řekla Isabelle klidně.

Zatímco mluvila, ze stínů se vynořili čtyři nebo pět gaunerů. Vůdce, s cigaretou v ústech a vlasy obarvenými na červeno a zeleno, se zašklebil a odhalil plná ústa žlutých zubů.

"Jsi docela bystrá, holčičko."

Isabelle se ani neobtěžovala pohnout. Jen tam stála s rukama roztaženýma a čekala, až ji gauneři obklíčí.

Isabelle tyhle lidi znala, nebo přesněji, znala je majitelka jejího těla. Tihle gauneři se celé dny poflakovali kolem norwardské střední školy a vymáhali ze studentů peníze. Proto se jim studenti školy vyhýbali, a to včetně majitelky tohoto těla.

"Jsi mladá, ale máš kuráž," podotkl vůdce chuligánů a měřil si Isabellu od hlavy k patě. "Jsi trochu baculatá, ale máš pěknou tvářičku."

Koutky Isabelliných úst se mírně zvedly. Ačkoliv měla na tváři úsměv, její oči byly plné mrazivého chladu. "Ještě nikdo se nikdy neodvážil fouknout mi kouř do tváře."

Chuligáni si stále neuvědomovali vážnost situace. Isabelle, která trochu zhubla, teď vypadala křehčeji. Její úsměv v nich okamžitě probudil touhu.

"Opravdu? A co by se stalo?" Gauner natáhl ruku a s vyceněnými žlutými zuby se chystal dotknout Isabelliny tváře.

Právě když se jí chtěl dotknout, náhle ho sevřela bledá ruka.

Nevypadalo to, že by použila velkou sílu, ale gauner sebou trhl bolestí.

Pokusil se vytrhnout, ale zjistil, že se nemůže ani pohnout. Ruka, která zdánlivě nepoužívala žádnou sílu, ho svírala pevně jako svěrák.

"Zemřel bys," řekla Isabelle klidně.

V další vteřině Isabelle přidala na síle a zkroutila gaunerovi paži. Okamžitě se ozval zvuk praskajících kostí.

Násilím mu vykloubila celou paži.

"Aaah!"

Téměř mrknutím oka gauneři, kteří si před chvílí hráli na drsňáky, leželi na zemi se zlámanýma rukama a nohama. V tu chvíli bylo slyšet jen bolestné sténání.

S rukama v kapsách se Isabelle podívala dolů na vůdce chuligánů, jehož končetiny byly zkroucené v podivných úhlech.

Šlápla mu na hruď a řekla: "Buď vděčný. Momentálně nejsem v pozici, abych se mohla zbavovat těl, takže jsem se rozhodla tě ušetřit."

"Kdo vás poslal?"

Gauner sténal bolestí, takže neslyšel, co Isabelle říká. Zrovna teď byl naprosto pohlcen svou bolestí.

"Kdo vás poslal?" zeptala se Isabelle znovu netrpělivě a přidala na tlaku nohy.

Gaunerovi připadalo, jako by mu měla hruď každou chvíli prasknout. Zavyl proto: "Byla to... Jedna studentka z norwardské střední!"

Nella.

Isabelle věděla, že to byla ona, a ani o tom nemusela přemýšlet.

"Jak zapomnětlivé z její strany!" proklela ji Isabelle v duchu.

Kdysi by lidem, kteří si koledovali o smrt, nedala druhou šanci, ale teď nemohla jednat bez zábran.

Kdyby však opravdu chtěla, mohla by Nellin život ukončit v jediném okamžiku a nezanechat po sobě žádné stopy, ať už by šlo o tichou vraždu, nebo o čin na veřejnosti.

Nellin zločin však nebyl z těch, které se trestají smrtí.

Kromě toho existovalo mnoho způsobů, jak s lidmi, jako je ona, naložit.

Nevadilo jí trochu se pobavit.

Isabelle se podívala dolů na gaunera pod svou nohou a okamžitě dostala nápad.

_

Nella měla to ráno výjimečně dobrou náladu. Když u školní brány vystoupila z auta, dokonce zamávala řidiči na rozloučenou.

Nella pocházela z dobře zajištěné rodiny. Její otec zastával bezvýznamný úřednický post a její strýc vlastnil továrnu a nespočet restaurací. Byla tedy slečna Dokonalá, jak se říká.

Od dětství ji vždy vozili do školy i ze školy a vždy byla středem pozornosti.

Jakmile vystoupila z auta, narazila na Mikea, který zrovna také vystupoval ze svého vozu. Nella ho tedy nadšeně pozdravila: "Dobré ráno, Miku."

Mike po ní přelétl pohledem a odpověděl chladným odfrknutím.

Byla to jen zdvořilostní odpověď. Poté pokračoval v cestě.

Nellu to trochu zamrzelo, ale jen na okamžik. Krátce nato ho rychle dohonila.

Mike byl vynikající student. Jeho otec byl navíc starosta, takže jeho budoucnost byla neomezená.

Nella znala Mikea už od dětství a vždy se jí líbil. Její poskokyně to věděly, takže když zjistily, že Isabelle je do Mikea také zamilovaná, šikanovaly ji ještě víc.

Pro ni to byla urážka Mikea, že se do něj Isabelle zakoukala.

"Miku, na jakou vysokou školu se chystáš jít? Já plánuju jít na Taragonskou univerzitu. Můj strýc žije ve městě Taragon, takže tam na mě bude mít kdo dohlédnout."

Když Mike, který ji vždy ignoroval, uslyšel, že si chce podat přihlášku na Taragonskou univerzitu, pohlédl na ni a zapojil se do konverzace. "Pamatuju si, že jsi měla z pololetních zkoušek 650 bodů, takže máš velkou šanci se na Taragonskou univerzitu dostat."

"Ty si vážně pamatuješ moje pololetní skóre." Nelle se rozbušilo srdce a její tváře lehce zčervenaly.

"Hodně štěstí u přijímaček na vysokou," řekl Mike lhostejně, než zrychlil krok a odešel.

Po dvou vyučovacích hodinách se k Nelle přihnala její poskokyně a oznámila jí, že viděla Isabellu přijít do školy zcela bez újmy.

"Cože? Jak je to možné?" Nella tomu nevěřila a utíkala se přesvědčit na vlastní oči, jen aby našla Isabellu sedící u své lavice v naprostém bezpečí.

"Jak můžou být tak slabí? Nedokážou zvládnout ani tak drobný úkol, a přesto se odvažují ode mě chtít tolik peněz."

Nella byla tak naštvaná, že se nedokázala uklidnit až do poledne.

Jelikož byla Nella v jídle vybíravá, nikdy neměla v oblibě školní jídelnu. Protože byla pořád ještě naštvaná, rozhodla se jíst venku.

Avšak v okamžiku, kdy vykročila ze školní brány, se k ní vyřítila skupina lidí, což ji přimělo vykřiknout leknutím.

Při bližším zkoumání si uvědomila, že to jsou ti gauneři, které si najala.

K jejímu překvapení však byli všichni potlučení a dobití. Někteří z nich měli zlomené paže a někteří dokonce chodili o berlích, což Nellu velmi vyděsilo.

V jídelně si studenti právě užívali jídlo, když tam vtrhlo několik dalších, kteří se hlasitě bavili.

"Všichni, běžte k bráně! Nellu zrovna konfrontují nějací chuligáni se zlámanýma rukama a nohama. Tvrdí, že si je Nella najala, aby zbili někoho z naší školy, ale nakonec to schytali oni. Teď jsou tady a dožadují se zaplacení léčebných výloh. Ředitel a učitelé už tam šli."

"Běžte se podívat! Nella brečí a trvá na tom, že s tím nemá nic společného, ale oni mají důkazy."

Jakmile to Layla uslyšela, upustila hůlky a běžela se podívat na ten rozruch, aniž by jídlo dojedla.

Mike svraštil obočí. Po chvilce přemýšlení následoval dav, aby situaci prošetřil.

Během okamžiku se jídelna vyprázdnila.

Ethan vzhlédl a všiml si prázdného místa před sebou.

Zahlédl svou sestru, jak sedí u okna v rozlehlé jídelně a klidně do sebe souká jídlo. O zmatek venku se vůbec nezajímala.

Ethan se tedy přiblížil se svým tácem.

"Nejdeš se přidat k zábavě?" navázala Isabelle ležérně konverzaci.

"Nemám zájem," odpověděl Ethan. Poté pokračoval v jídle, aniž by zvedl zrak.

Isabelle se podívala na Ethanovo prosté jídlo a přesunula ze svého talíře kuřecí stehno na jeho.

"Máš pravdu. Vlastně tam není nic zajímavého. Až budu mít příležitost, ukážu ti něco napínavějšího a zábavnějšího," pronesla Isabelle.

Ethan na ni pohlédl, ale její slova nebral vážně.

Všiml si však, že jeho sestra zřejmě znovu zhubla.