Když dorazili muži v černém, Isabelle, bývalá nájemná vražedkyně, z nich ucítila povědomý pach, který v ní nečekaně vyvolal pocit nostalgie.

Samozřejmě měla na mysli auru smrti, kterou s sebou nesli.

Jen to.

Tito jedinci nebyli ani kvalifikovaní k tomu, aby se přidali k Temnému stínu, natož aby byli hodni jejího uznání.

"Viděla jsi tudy projít nějakého muže?" zeptal se jí chladným tónem vůdce skupiny a zbraň přitom držel skrytou.

Isabelle se k nim natočila ramenem a znuděně ryla nohou v hlíně, jako by si hrála s blátem.

Období dešťů už téměř skončilo, a tak se v poslední době vyskytovaly časté, i když jen lehké srážky, takže země zůstávala neustále vlhká.

Vně zdi dvora Jenkinsových nebyla žádná dlážděná cesta, jen hliněná pěšina. U paty zdi proto byla navršena silná vrstva hlíny, která ji měla zpevnit.

Isabelle ležérně seškrabovala nohou hlínu a přímo před nosem mužů v černém tak pohřbívala mužovy krvavé stopy.

Muži zachytili závan vůně vonokvětky ve vzduchu smíchaný s pachem krve, což jen zvýšilo jejich podezření vůči Isabelle.

Právě když se jí chystali začít vyptávat, tlustá dívka zvedla ruku a ukázala jedním směrem. "Šel tamtudy."

Muži v černém na Isabellu pohlédli. Ačkoliv pochybovali, přesto se chvatně vydali za oním mužem.

Isabelle ustoupila zpět na dvůr, zavřela dveře a šla zase spát.

_

Po útěku zadním vchodem domu Jenkinsových byl Sam urychleně vyzvednut svou rodinou, která mu přispěchala na pomoc. Poté, co mu byla poskytnuta lékařská péče kvůli jeho zraněním, se přes noc spěšně vrátili do města Taragon.

Sídlo rodiny Harrisových, město Taragon.

Sam bydlel v jihovýchodním křídle sídla Harrisových. Hned po vstupu hlavní branou zamířil rovnou nahoru, aby se převlékl, než se setká se svým strýcem.

Jakmile se však převlékl, zjistil, že jeho strýc už sedí na pohovce v hale dole. Měl překřížené dlouhé nohy a čekal na něj.

"Strýčku Georgi." Sam přistoupil ke svému strýci s úctou.

Byl už úsvit druhého dne. Muž na pohovce měl pohlednou tvář. Oblek na míru s šedým proužkem mu dodával auru vznešenosti a zdrženlivosti. Jeho mocná aura navíc vzbuzovala respekt, a tak se všichni podřízení v hale, i sám Sam, cítili mírně zastrašeni.

Tím mužem byl George Harris, současná hlava rodiny Harrisových.

Byl to nejmladší syn pana Harrise, který už odešel na odpočinek.

Ačkoliv ho mladší generace rodiny uctivě oslovovala strýčku Georgi, bylo mu pouhých devětadvacet let.

"Strýčku Georgi, proč jsi sem přišel osobně?" Samovi přeběhl mráz po zádech. Protože v misi selhal, neodvážil se strýci pohlédnout do očí.

"Je to moje chyba, že jsem k ničemu. Nedokázal jsem zvládnout ani tak malý úkol. Nejenže jsem přišel o zboží, ale ještě jsem se dostal do takové kaše." Sam byl plný lítosti.

Když byl jeho strýc v jeho věku, byl už schopen řešit věci samostatně a bez námahy ovládal každou situaci. Každý, kdo jeho strýce viděl, ho s úctou oslovoval pane Georgi, ale pokud šlo o něj...

"Až se rozední, přijmu svůj trest." Sam sklopil hlavu ještě víc.

Georgeův hlas byl lhostejný a hluboký. "Jsi člen rodiny Harrisových, ne bodyguard nebo nájemný vrah. Je tedy přirozené, že ve své první misi nemůžeš vynikat ve všech ohledech. Je to v pořádku, dokud se ti nic nestalo."

George byl k mladší generaci vždy shovívavý.

Po těch slovech k Samovi pomalu zvedl zrak. "Jak jsou na tom tvoje zranění?"

Sam rychle odpověděl: "Nezasáhli žádné životně důležité orgány. Kulku odstranili, takže po pár dnech odpočinku budu v pořádku."

Když si Sam zakryl ovázané břicho, Georgeovu pozornost upoutala řada čísel na jeho paži. "Co to je?"

George si myslel, že jsou to nějaké důležité informace, které Sam přinesl zpět.

Sam se podíval dolů. Když si smýval krev z rukou, byl velmi opatrný ze strachu, aby si tato čísla nesmyl.

Když uslyšel strýcovu otázku, rychle vysvětlil: "Zboží mi ukradli na předměstí města Norward. Poté, co jsem se ocitl v kritické situaci, mě zachránila jedna mladá dívka. To ona mi tam zanechala číslo svého bankovního účtu."

"Oh, mladá dívka?" Nezdálo se, že by to George zajímalo, a tak odpověděl jen napůl úst.

"Ano, zdálo se, že je to studentka. Taky řekla, že pokud přežiju, měl bych jí převést peníze na její účet." Sam na tu odvážnou a vyrovnanou dívku nemohl zapomenout.

"Potřebuješ pomoct?"

"Nejsi kriticky zraněný, takže nezemřeš. I když nemůžu zaručit, co se stane, pokud se krvácení nezastaví do půl hodiny."

"Vejdi tudy a odejdi zadním vchodem. Jestli přežiješ, nezapomeň mi převést peníze na můj účet."

Sam si pamatoval každé slovo, které mu Isabelle řekla, i to, jak mu vzala z kapsy pero, aby si zapsala číslo svého účtu.

Byla to opravdu velmi výjimečná dívka.

"Už jsem poslal lidi, aby ukradené zboží vypátrali, takže o něj nepřijdeme. Dobře si odpočiň. Až ty jedince chytíme, můžeš se rozhodnout, co s nimi chceš udělat." George se postavil k odchodu.

Po chvíli přemýšlení Sam George dohonil, když viděl, že se chystá odejít hlavní branou. "Strýčku Georgi, já... Chci se ještě jednou vydat do města Norward, abych té dívce osobně vyjádřil svou vděčnost."

"Je to na tobě." George pokračoval v chůzi, ale po pár krocích se zastavil a připomněl mu: "Měl bys ale vědět, že jsi Harris a kolik lidí tě tajně sleduje. Město Norward je velmi malé, takže by jí tvá velkolepá gesta mohla způsobit problémy. Navíc ona jasně uvedla svůj preferovaný způsob vyjádření vděčnosti, tak proč dělat zbytečné kroky?"

"Ano, rozumím. Děkuji za upozornění, strýčku Georgi." Sam zněl poněkud lítostivě.

George odpověděl: "Na nějaký čas do kanceláře chodit nemusíš. Zůstaň doma a zotavuj se ze svých zranění."

Sam odvětil: "Budu v pořádku."

George dodal: "Jestli nedokážeš v klidu sedět, zkus najít lékaře, který by mohl převzít dědečkovu operaci, nebo alespoň najít způsob, jak mu ulevit."

Sam řekl: "Dobře."

S vědomím, že je Krvavý stín po smrti, všichni věděli, že starcova nemoc je téměř nevyléčitelná.

Po rozloučení s Georgem šel Sam nahoru a dlouho zíral na číslo účtu, které si přepsal na kousek papíru.

Kolik by jí měl poslat?

Jeho život byl k nezaplacení, ale ona byla stále studentka. Nevyděsilo by ji, kdyby jí dal najednou příliš mnoho peněz? Nemělo by to negativní následky a nezpůsobilo by jí to problémy?

Konec konců, bez ohledu na to, jak byla odvážná, stále to byla jen teenagerka.

Pravděpodobně by si nedokázala poradit s miliardami nebo stovkami milionů dolarů.

_

Když se Isabelle probudila, šla si zaběhat svou obvyklou ranní trasu a pak s batohem odešla z domu.

Ve dveřích na ni čekal Ethan.

"Tady." Ethan jí podal 7 dolarů.

Isabelle povytáhla obočí, ale peníze si nevzala. Místo toho se ho očima ptala.

"Říkala jsi, že ti na stravenkové kartě došly peníze," vysvětlil Ethan.

Po chvilce rozmýšlení Isabelle peníze přijala. Když se dívala na těch 7 dolarů ve své ruce, měla chuť se smát. Ona, která dříve dostala všechno, co chtěla, a měla všechny peníze světa, se nyní spoléhala na 7 dolarů, které jí dal její malý bratr, aby vůbec přežila.

Isabelle se zeptala: "Kdes to vzal?"

Ethan odpověděl: "Řekl jsem mámě, že mi na kartě došly peníze."

Isabelle se znovu zeptala: "Co budeš dělat teď, když jsi mi je dal?"

Ethan: "Na kartě mi zbyly asi 3 dolary."

Isabelle si tedy přehodila školní tašku přes rameno, strčila si ruce do kapes a následovala Ethana. Zeptala se: "Jak jsi věděl, že mi došly peníze na kartě?"

"Dřív jsi mámu žádala o peníze na dobití jednou týdně, ale už je to víc než týden a neviděl jsem, že bys ji o něco poprosila," vysvětlil Ethan.

Isabelle neřekla nic, jen se podívala dolů na ošoupané tenisky na Ethanových nohách. V duchu si pomyslela, že její malý bratr má opravdu dobré srdce.

Když Nella stála v patře na střední škole v Norwardu, se zlomyslným zábleskem v očích pozorovala Isabellu, jak uvolněně kráčí do školy.

"Našla jsi je?" zeptala se Nella své poskokyně.

"Neboj se. Do dnešního večera se to tlusté prase dozví, jaké má následky, když nás naštve." Poskokyně, která byla včera promočená na kost, to pronesla s neskrývanou zlobou. Už se nemohla dočkat, až uvidí, jak Isabelle prosí o slitování.

"Hmph." Nella si překřížila paže a chladně si odfrkla. Jak se to tlusté prase opovažuje ji zastrašovat? Opravdu si sama koledovala o malér.