Moana

Oči se mi rozšířily, když jsem uviděla Edricka, ale zároveň se mé tělo uvolnilo s vědomím, že je tu proto, aby nám – snad – pomohl. Podíval se na mě, ale očividně nechtěl, aby někdo věděl, že k sobě patříme, a přistoupil k pultu.

„Je tu nějaký problém?“ zeptal se recepční.

„Ano, pane Morgane,“ řekla a ukázala na mě, „tato žena je člověk a snaží se být obsloužena před vlkodlaky. Naší zásadou