Edrick

„Edricku…“ Matka ztišila hlas a naklonila se ke mně blíž. Vzala mou ruku do své a věnovala mi ten vážný, chápavý pohled, jaký umí jen matka. „Je těhotná?“

Zamračil jsem se, abych skryl skutečnost, že se mi zrovna divoce rozbušilo srdce. „Cože?“ řekl jsem a zavrtěl hlavou. „Co tě to napadlo?“

Matka si překřížila ruce na hrudi a přimhouřila oči. „Edricku, jsem tvoje matka. Mně lhát nemůžeš.“