Ophelia se při příchodu sotva odvážila na Krále pohlédnout. Pro ni to byla mnohem děsivější bytost než ten ohromný zlatý drak za ním. Přesto starý muž jen jemně natáhl ruku a s lehkým úsměvem počkal, až do ní konkubína tu svou vloží. Mohla si být jistá, že v jeho tmavých očích nebylo ani stopy po nepřátelství.

„Tady je,“ řekl tiše. „Nejsi ty bílá jako leknín?“

„Tak nechutné,“ zašeptal kdosi za