Dýchala tíže a hlasitěji, vlnila boky a po těle jí stékala perla potu. Každý Oféliin nádech byl tak lákavý, a ty, které přecházely ve sténání, byly ještě dráždivější. Rytíř války nemohl ze své konkubíny spustit oči. Když byla na něm a jela na něm, nechtěl zmeškat ani vteřinu této rozkošné scény. Byla to ona, kdo ho vedl, kdo určoval rytmus, a bylo to dobré, tak dobré pro oba.

Ležel pod ní a držel