Arturův polibek byl něžný, pomalý a sladký. Ofélie se do jeho rtů musela usmát. Teď, když dopsala dopisy, ovinula mu paže kolem krku a nechala ho, aby si ji přitáhl k sobě, postavil se a dovedl ji k jejich posteli. Arturovy ruce na její kůži hřály, tak moc hřály, že jí z toho lahodného hřejivého pocitu naskakovala drobná husí kůže. Milovala tu důvěrně známou vůni Rytíře války. Srdce se jí stáhlo,