Leonardo POV

Ameliino tělo mi v náručí ochablo. Vteřinu předtím na mě ještě hleděla těma svýma širokýma zlatýma očima – plnýma strachu, plnýma života. Hned nato se zhroutila a její váha dolehla na mou hruď.

Projela mnou ostrá, ledová hrůza. Bylo to jako čepel krájející přímo mou duši. Dech se mi zadrhl, srdce mi bušilo do žeber, jako by chtělo vyskočit ven, a poprvé po mnoha letech jsem ucítil něc