Amelia POV

Běžela jsem tím stejným trnitým lesem pod oblohou zalitou měsíčním svitem. Stíny vysokých stromů potemněly a plížily se ke mně. Slyšela jsem vytí vycházející z hlubin lesů. Vyděšená jsem překonala své vyčerpání, jen abych vzápětí upadla na zem pokrytou trním. Kolem mě se zvyšoval tlak a měla jsem pocit, že mě pronásledují psi, ale kromě stínů jsem nic neviděla.

Pohltilo mě zoufalství a