Alexander

Na okamžik jsem si jistý, že mě jen klamou uši, a tak přistoupím blíž a přitisknu tvář přímo na dveře Victoriiny ložnice.

Když ji uslyším jasně a zřetelně, rty se mi zkroutí do spokojeného úšklebku. Rozhodně pláče a je to skvělý pocit vidět ji takhle zoufalou. Asi jsem jí to nakonec přece jen vrátil.

Musela přijít k mé ložnici a slyšet Isabellino sténání.

Jaký pokrytec. Hrála si na to, ž