Victoria

Byl to pro mě tak dlouhý den – jednat s novináři, dělat všechny ty rodinné fotky, bolí mě nohy z toho, jak jsem byla dlouho na podpatcích, a od veškerého toho úsměvu předstírajícího mé štěstí cítím ještě trochu nepříjemné pnutí v puse.

Sedím na své bílé královské posteli a myslím na všechen ten kvalitní spánek, který mě dnešní noci čeká.

Právě jsem si svázala vlasy do copu, už oblečená ve svém novém modrém hedvábném pyžamu.

Najednou se ozve zaklepání na dveře mé ložnice.

Rozhodně to nejsou pokojské, protože jsem si nevyžádala, aby za mnou některá chodila.

Když usoudím, že je to Alexander, srdce se mi trochu rozbuší a já se zděsím, že se se mnou přišel vyspat. Sice mi už řekl, že se mě nikdy nedotkne, ale jestli si to rozmyslel, v žádném případě nedovolím, aby se to stalo.

Seberu se, slezu z postele a mýma bosýma nohama došlapuji na plyšový šedý koberec, když jdu otevřít dveře.

Vážně doufám, že to není to, co si myslím.

Jakmile otevřu dveře a uvidím ho, naše pohledy se ani nesetkají.

Zatímco si mě se zamračeným výrazem prohlíží od hlavy k patě, já si kolem jeho úst všimnu šmouh od červené rtěnky. Oblečení a vlasy má taky trochu rozcuchané. Hádám, že se prostě nemohl dočkat, až si zapíchá s Isabellou. Měl by s ní teď být a ne se potulovat tady se mnou.

Když chvíli nic neříká a jen si prohlíží moje oblečení, jako by jím nebyl zrovna dvakrát ohromený, přimhouřím na něj oči. Co se mu honí hlavou?

"Co se děje?" zeptám se s rukou v bok.

"Ty máš pyžamo." Podívá se na mě znovu od hlavy až k patě a jeho tón je plný údivu.

"Samozřejmě že mám. Zrovna jsem se chystala spát, ale pak ses ukázal ty. Tak o co tady jde?"

Jeho výraz se změní v rozzlobený pohled, což odpovídá i jeho tónu znějícímu jako varování.

"Za prvé," začne, "Isabella je v mé ložnici, takže se opovaž tam vůbec chodit, dokud neřeknu jinak."

Ani mě to nepřekvapuje. Popravdě se mi ulevilo. Zdá se, že všechny jeho myšlenky se soustředí jen a pouze na ni.

"A co je ta druhá věc?" zeptám se a nakloním hlavu na stranu.

"Přišel jsem se taky ujistit, že jsi opravdu v téhle ložnici," prohlásí. "Pro případ, že bych tě potřeboval najít, abychom mohli předstírat divadýlko."

Na tom něco je, a proto jen kývnu.

"Najdeš mě tady, kdykoliv mě budeš potřebovat. Ještě něco?" zívnu.

Odfrkne si a odvrátí zrak. "To je kurevsky neuvěřitelný," řekne tiše.

"Co jako?"

"Nic. Mizím."

"Konečně," řeknu s nadšením a rty se mi stočí do falešného úsměvu.

"Nehraješ si tak trochu moc na paní důležitou?"

"A nedáváš ty až příliš okázale najevo to, co jste před chvílí s Isabellou dělali?"

"Do toho ti nic není a-"

"Dobrou noc." Přeruším ho v půli věty a zavřu dveře.

Nezůstanu stát ani na stejném místě, abych slyšela jeho vzdalující se kroky.

Chci se jen vrátit do té pérové postele, takže se cestou k ní protáhnu a udělám si pohodlí. Zalezu pod přikrývku a natahuji se po telefonu na stole, když vtom pípne. Dneska jsem dostala tolik upozornění.

Rychle jich pár projdu a protočím oči nad tím, jak jsou to pořád ty samé zprávy o té nákladné miliardářské svatbě.

Je tam tolik fotek, na kterých se s Alexanderem líbáme, a titulky dělají dojem, jako by šlo o opravdovou lásku.

Při pomyšlení na to, jaká je ve skutečnosti realita, mi to láme srdce.

Jak bych si přála, aby to tak mohlo být. Tohle měla být moje svatební noc, během níž se se mnou bude vášnivě milovat můj manžel, muž, se kterým chci strávit zbytek života. Ale je to naprostý opak.

Zapuzuji myšlenky na to, po čem zrovna teď skutečně toužím, zhluboka si povzdechnu a prostě přemýšlím o tom, jak vůbec dokážu v tomto manželství fungovat.

Kromě mých přátel, kteří zveřejňují příspěvky na sociálních sítích a blahopřejí mi, dokonce vidím i pár komentářů od žen, které mi závidí a přejí si být na mém místě, protože žiji život jako v pohádce. Jaký život v pohádce? Kdyby tak jen věděly pravdu.

Když si procházím přijaté textovky, otevřu zprávu od otce.

Táta: "Gratuluju, mé drahé dítě. Kéž by tak tvoje matka mohla vidět, jak nádherná jsi dnes byla a jaká krása z tebe vyrostla. Jsem si jistý, že ti z nebe dala své požehnání. Kéž jsi navždy šťastná a v bezpečí."

Jeho slova jsou tak dojemná, že když pokládám telefon zpátky na stůl, s rukou na hrudi si zhluboka povzdechnu. Vím, že tahle svatba neměla s láskou nic společného, ale i tak bych si přála, aby tam moje matka byla.

Když pomyslím na její nepřítomnost, je mi trochu smutno, ale cítím se lépe při pomyšlení na svou tchyni. Už teď se o mě tak skvěle stará, úplně jako opravdová matka.

Když pomyslím na všechny ty věci, za které jsem vděčná, schoulím se o trochu hlouběji pod přikrývku. Jsem tak připravená jít spát, až mi z úst unikne blažené povzdechnutí.

Tohle je pro mě dokonalá svatební noc, dobrý, ničím nerušený spánek.

Jsem ráda, že se Alexander rozhodl píchat jedině s Isabellou. Nedovedu si představit, že bych spala s tak arogantním chlapem.

Myslím dokonce i na tu krabici se spodním prádlem a na to, že ji nikdy nevyužiju. Moje nejlepší kamarádka si ze mě nepřestávala utahovat tím, jak si ho Alexander s nadšením sundá, až mě v něm uvidí. Nic z toho se rozhodně konat nebude, a já bych to vlastně ani jinak nechtěla.

Nakonec jsem prostě jen ráda, že finanční potíže mého otce dospěly ke svému konci.

S touto poslední myšlenkou jsem šťastná a klidná, a tak se pomalu propadám do spánku.

~

Alexander

Při cestě dlouhou chodbou nepřestávám zatínat pěsti při pomyšlení na to, jak mi Victoria zabouchla dveře před nosem. Jak se mohla něčeho takového opovážit? Copak jí ta role snachy ze Sterlingovy rodiny už stoupla do hlavy?

A jak sakra nebyla oblečená v tom prádle z té krabice? Copak to fakt neplánovala, že si to s ní dneska večer rozdám?

Ať o tom přemýšlím sebevíc, prostě nedokážu najít odpovědi na své otázky.

Dokonce mi trvá nějakou dobu, než se vrátím do své ložnice, takže pomalu bloudím chodbami na obou stranách a několikrát se zastavím, abych se zády opřel o stěnu po dobu, která se zdá přesahovat deset minut.

Když se konečně vrátím do své ložnice, Isabella leží na posteli na boku a opírá se o loket.

Pohled na její kozy, které skoro vypadávají z podprsenky, je sice sexy, ale už nejsem tak vzrušený jako předtím.

"Takže... usadil jsi tu děvku?" Zasměje se zlomyslně v očekávání mé odpovědi, ale já zvládnu jen zabručet, když se posadím na postel.

Otočím se čelem ke zdi, zírám do ní a cítím se hluboce podrážděný tím, že se Victoria nenamáhala vypadat pro mě o naší svatební noci sexy, i když bylo mým plánem ji jen odmítnout a zlomit jí srdce. Co si o sobě jako myslí?

Cítím, jak se postel blíž k mému místu prohýbá a vím, že se Isabella blíží, ale ani se na ni neohlédnu.

Její ruce mi nakonec spočinou na ramenou a přesunou se doprostřed mé hrudi, načež mi zašeptá do ucha.

"Řekni mi to. Brečela ta děvka a prosila tě, abys s ní strávil noc?"

Se zabručením slezu z postele a prohrábnu si vlasy, ale ona mě následuje a začne mi rozepínat košili, zatímco si o moji hruď tře kozy.

"Teď ne," řeknu jí a chytím ji za zápěstí, aby se mě přestala dotýkat.

"Zlato, myslela jsem, že už jsem ti řekla, jak moc jsem z tebe vlhká," zasténá. "A vím, že jsi celou dobu toužil po tom si dneska v noci se mnou zapíchat."

Dál mi rozepíná košili a já se snažím vytěsnit to, co se stalo s Victorií, ale nemůžu ji dostat z hlavy.

"Řekl jsem, že teď ne!" Odtáhnu se od ní a ona si odfrkne.

"Co to do tebe sakra vjelo? Fajn!" Odvztekuje se do koupelny, práskne za sebou dveřmi a zamkne se.

Když osamím, necítím potřebu za ní hned jít, ne když jsem frustrovaný, že to s Victorií nešlo podle mého plánu.

Abych se rozptýlil, sáhnu po telefonu a roluji.

Je tam tolik článků o tom, že Victoria je ta pravá, která mi ukradla srdce, že si hlasitě odfrknu. Jakej vtip. Nikdy nebude schopná mi ukrást srdce. To už udělala Isabella. Jakmile na ni pomyslím, uvědomím si, že jsem na ni byl trochu moc tvrdý..

Přestože jsem tentokrát Victorii její chování nevrátil. Stále mám spoustu času to udělat, a to právě proto, že jsme svoji. Ona nikam neuteče.

Vypudím ji z hlavy, přistoupím ke dveřím do koupelny, zmáčknu kliku a zatlačím, ale připomenu si, že je zamčeno zevnitř.

Je na mě naštvaná, a právem.

"Zlato, otevři ty dveře."

"Uch! Jdi pryč! Byla jsem sexy úplně pro nic za nic!"

"Nebuď taková. Mám pro tebe dokonce i luxusní dárek." Ušklíbnu se.

Jakmile to dořeknu, rychle otevře dveře a skočí na mě, paže pevně ovinuté kolem mého krku.

"Kde je ten můj dárek a co je to?" Tvář jí září nadšením.

"Dostaneš ho později. Prozatím je čas dostat tě ze všeho, co mi teď stojí v cestě," prohlásím a shodím ji na postel.

~

Dvě hodiny poté, co skončím s Isabellou, ona rychle upadá do hlubokého spánku a já ji jen s úšklebkem pozoruji. Hrála si na tvrďačku, ale nakonec to i ji zmohlo.

Při pohledu na její spící tvář jí z obličeje odhrnu pramínky vlasů.

Přesně takhle to mělo být. Chybí už jen to, že ona nemá prsten a titul mé manželky, zato Victoria ano.

Jakmile mi proletí hlavou, zatnu zuby, stále rozzlobený kvůli nedostatku respektu plynoucího z jejího chování. Určitě se najde způsob, jak jí to oplatit.

Ačkoli se mi ještě nechce spát, mám obrovskou žízeň, a není divu. Ještě před chvílí jsem se pořádně zpotil.

Vylezu z postele, obléknu si župan a vydám se dolů, abych si nalil pár sklenic vody.

Když do sebe obrátím tu poslední sklenici, projdu se po domě a představuji si, jaký to bude skvělý pocit, až konečně převezmu otcovu společnost.

Mám sice své vlastní nezávislé firmy, ale hlavnímu rodinnému podniku se nic nevyrovná. Je rozprostřen na všech kontinentech a vždy se umisťuje na prvním místě v měsíčních prodejích.

Prozatím budu dál dělat to, co otec žádá, a jakmile získám všechno, co chci, s Victorií se rozvedu.

Zatímco procházím chodbou na druhé straně, abych si jen tak prohlédl dům a věnoval pozornost detailům, zastavím se jako přikovaný u Victoriiných dveří, když ji uslyším brečet.