Harper

Na několik vteřin na mě Maddox jen zíral bez jakéhokoli ušklíbnutí nebo rýpavé odpovědi. Jeho mlčení mě donutilo zadržet dech.

„Ne.“ Jeho hlas byl pevný.

Šokovaně jsem zamrkala, tohle nebyla odpověď, kterou jsem od něj čekala, ale přesně ve chvíli, kdy jsem pustila jeho paži, abych mohla ustoupit, mě chytil za zápěstí a očima po mně pomalu přejel.

Pak mě prudce otočil a než jsem stačila popadnout dech, měl rty přímo u mého ucha.

„Tady tě šukat nebudu,“ zavrčel tiše. „Vezmu tě k sobě, kde tě můžu donutit křičet bez zvědavých sousedů.“

Tělem mi vystřelil tep a já k sobě přitiskla stehna.

Odtáhl se jen natolik, aby mi ukázal svůj ďábelský úšklebek, a pak mě vedl ke svému autu s paží dokonale ovinutou kolem mého pasu.

Ve chvíli, kdy jsme vyjeli na silnici, mi majetnicky položil ruku na stehno, palcem mi po kůži kreslil pomalé kruhy a já věděla, co dělá. Dával mi šanci jeho ruku odstrčit a zastavit to, ale já to chtěla, chtěla jsem to všechno.

Opřela jsem se zády o sedadlo, abych mu dala najevo, jak uvolněně se cítím.

Začal mu zvonit telefon, ale on to nezvedl. Místo toho vklouzl prsty o něco výš do rozparku na mém stehně, zatímco oči nespouštěl ze silnice.

Otočila jsem se k oknu a zavřela oči, mírně jsem pro něj roztáhla nohy a on posunul ruku k mému vnitřnímu stehnu, odmlčel se a pak mě stiskl tak pevně, až se mi zatajil dech.

Nemusela jsem se na něj dívat, abych věděla, jak moc se nemůže dočkat, až budeme u něj. Bylo to znát z jeho těžkého oddechování a z toho kurevsky pevného stisku na mém stehně.

Jakkoli jsem si přála ticho, jeho telefon prostě nepřestával zvonit a já předpokládala, že nezvedne žádný hovor, ale to platilo jen do chvíle, než mu někdo zavolal znovu a on se mě přestal dotýkat, aby to mohl zvednout. Dal si to na hlasitý odposlech a pak mi znovu položil ruku na vnitřní stehno.

„Strýčku…“

„Kde jsi?“ zeptal se z druhého konce linky. „Tvůj otec a Tiffany ti volali.“

Maddox mi prostředníčkem dráždil klitoris přes látku kalhotek a přitom řekl: „Já vím. Díval jsem se na displej.“

Semkla jsem rty, abych nezasténala příliš nahlas.

Jeho strýc se zasmál. „Tvůj otec měl pravdu, když říkal, že mně to zvedneš.“

Dráždil lem mých kalhotek, jako by se je chystal odhrnout stranou, aby mi mohl obnažit klitoris, a zeptal se: „Je táta s tebou?“

„Ne. Proč?“

„Řekni mu, že ses mi nedovolal. Dnes večer nemám čas.“

„Kdepak, ne dneska večer. Práce počká. Pořád je to svatební den tvé sestry.“

„Dobrou noc, strýčku Sebastiane.“

„Počkej, opovaž se…“

Jen tak Maddox strýci zavěsil, jako by se nechumelilo, obě ruce měl teď na volantu. Ani jsem nezavřela nohy a doufala, že během jízdy znovu ucítím jeho dotek, ale to se už nestalo. Nenáviděla jsem ho za to, jak mě donutil po jeho doteku toužit.

Dojel až ke svému sídlu na odlehlém svahu; vypadalo jako moderní palác, ale sotva jsem dokázala věnovat pozornost všem detailům na předním nádvoří, jak zrychloval, dokud nezaparkoval přímo vedle svého Bugatti La Voiture Noire.

Už jsem natahovala ruku ke dveřím, když mi jednou stiskl stehno a řekl: „Seď klidně.“

Jeho tón, dech a má nečekaná touha ho poslechnout mě přiměly udělat, co mi nařídil.

Vystoupil, přešel na mou stranu a otevřel mi dveře.

Jakmile jsem vystoupila, pevně mě chytil za zápěstí a v jeho doteku nebylo nic škádlivého. Vedl mě dovnitř, jako by už věděl, že půjdu za ním.

Ve chvíli, kdy se dveře zavřely a já stála v teple osvětleném foyer, svět venku zmizel. Už žádná Tiffany, žádný Grayson, jen já a Maddox.

Když zamkl vchodové dveře, přiblížil se ke mně tak pomalu, že mě tíha očekávání nutila na něj skočit a obtočit mu nohy kolem pasu.

Pak prošel kolem mě a mlčky mě vedl nahoru po schodech. Šla jsem za ním a má odhalená kůže toužila po jeho doteku.

Když jsme procházeli dlouhou spoře osvětlenou chodbou s moderními uměleckými díly, z nichž některá jsem poznávala, zastavil se přímo u masivních dveří a podržel mi je otevřené.

Vešla jsem do jeho prostorné ložnice zařízené jako ze snu a obrovská manželská postel povlečená v černém a zlatém hedvábí byla tím prvním, co upoutalo mou pozornost.

Cítila jsem jeho těžký dech, když mě obcházel, ale dřív, než se mě vůbec stačil dotknout, mu znovu zazvonil telefon a on jen gestem ruky naznačil, že bude hned zpátky.

Zůstala jsem sama, položila kabelku na stůl a zamířila do obrovské koupelny, nejen abych si umyla obličej a smyla rozmazaný make-up, ale také abych se zchladila studenou vodou a uklidnila se. U někoho, kdo dřív nechtěl mít s bratrem Tiffany nic společného, bylo to, že s ním teď budu šukat, to jediné, na co jsem dokázala myslet.

Vymáčkla jsem si pár dávek jeho čisticího gelu na obličej, a protože první opláchnutí nestačilo, přidala jsem další; tekoucí voda byla tak hlasitá, že přehlušila všechny ostatní zvuky.

Pár sekund poté, co jsem se předklonila, abych si na obličej stříkla víc vody, se mi zatajil dech, když mě zezadu chytily za pas něčí ruce. Studená voda byla jen dočasným řešením, protože když se mě Maddox konečně dotkl, jen to ve mně probudilo ještě větší touhu po něm, abych mohla zapomenout.

Narovnala jsem se a chtěla se otočit, abych mu stála tváří v tvář, ale on mi to nedovolil. Jemně mi obtočil ruku kolem přední části krku a střetl se s mým pohledem v zrcadle.

Všimla jsem si dokonce, že má košili už rozepnutou a odhaluje tak své vypracované svaly.

Druhou ruku mi vpletl do vlasů a naklonil mi hlavu jen tak, aby mě přiměl lapat po dechu, a pak se naklonil a přiblížil svůj obličej k mému, dokud neměl rty přímo u mého ucha.

„Chceš, abych byl něžný?“ zašeptal a jeho horký dech mě ovál na uchu.

„Ani trochu,“ řekla jsem a cítila, jak se mi o zadek tře jeho tvrdé péro.

„Dobře, protože já něžnosti nevedu.“ Jeho chtíčem naplněný pohled v zrcadle ztemněl.

Když si mě k sobě otočil, abychom stáli tváří v tvář, jeho rty se hned nespojily s mými. Mučivě blízko se vznášely nad mými, dokud se mi frustrací nezatajil dech. Chvěla jsem se, ale nebylo to strachem, bylo to čisté, žhavé očekávání. Srdce mi bušilo i na místech, kde by nemělo. Cítila jsem ho v krku, v žaludku a přímo mezi nohama.

Ušklíbl se, a pak mě konečně tvrdě a zhluboka políbil, konečky prstů mi držel bradu nahoře, aby mi ukázal, kdo to tady řídí.

Pak se jen na okamžik odtáhl, ale rty nechával pořád velmi blízko, když zašeptal: „Tak uvidíme, jak dobře na něj teď zapomeneš.“