Upozornění

Dávejte pozor, drazí čtenáři! Tato kniha vypráví příběh otravného a frustrujícího hlavního hrdiny a hlavní hrdinky, která stále hledá svou vnitřní sílu. Pokud očekáváte silnou hlavní hrdinku, možná budete muset sáhnout po jedné z mých dalších knih s názvem Žízeň prokletého Alfy.

Dostala jsem spoustu zpětné vazby – jak láskyplné, tak trochu nenávistné – takže se považujte za varované! A pokud pocítíte náhlé nutkání hlavního hrdinu zabít, není to moje vina.

Užijte si tuto cestu... nebo se připravte na pořádnou jízdu!

Angela

Široce jsem se usmála a nasála vůni svého druha, který právě vešel do našeho bytu. Jeho přítomnost vždy přináší útěchu a klid, což je až neuvěřitelné. Bez ohledu na to, jak moc jsem byla rozrušená, jakmile byl nablízku, všechny mé starosti šly stranou.

Urovnala jsem nějaké oblečení ve skříni a vešla do ložnice, kde jsem ho našla opřeného o dveře, jak se na mě usmívá.

„Ahoj,“ zašeptala jsem. Díky naší vlkodlačí genetice ostrého sluchu jsem si byla stoprocentně jistá, že mě slyší.

„Ahoj, zlato. Voníš tak kurevsky dobře,“ ovinul mi ruce kolem pasu a zabořil obličej do záhybu mého krku, aby nasál mou vůni.

Můj muž! Můj Darius! Nemůžu uvěřit, že můžu být po tak krátké době do někoho takhle zamilovaná.

S Dariusem jsme se našli asi před třemi týdny. Jemu bylo dvaadvacet a mně právě osmnáct. Byli jsme pro sebe navzájem tou dlouho očekávanou láskou a nečekali jsme, až se ponoříme do radosti z našeho spojení. Jediná věc, která mu bránila v tom, aby si mě označil, byl Ceremoniál značkování, který obvykle organizovala smečka a ten další se měl konat za pár dní.

Okamžitě poté, co jsme se našli, jsem se k němu přestěhovala i přes prosby mých rodičů, abych to nedělala. Řekli mi, že toho budu litovat kvůli Dariusově špatné pověsti, ale přála jsem si, abych jim teď mohla říct do očí, že nelituju.

Opřela jsem se o jeho silné tělo a znovu zamumlala jeho jméno. Darius měřil metr osmdesát osm, zatímco já jen metr šedesát pět. Oproti mé výšce byl obr. Jeho pohlednou tvář zdobila ostře řezaná čelist, pronikavé oči, dokonalý nos a podmanivý úsměv. Věděla jsem, že jsem s Dariusem vyhrála jackpot. Všechny dívky ve smečce asi žárlily, že je Darius můj druh.

„Musím připravit večeři, Dariusi,“ zašeptala jsem. Zíral na mě, jeho oči se mi zapichovaly do mých a předávaly zprávu o touze a chtíči.

„Potřebuju tě, Anděli. Kdybych tě neměl, mohl bych umřít,“ říkal mi Anděli. Jeho Anděl! Řekl, že jsem do jeho života přišla, když potřeboval světlo, a já s tím světlem přišla.

Zatímco jsem se jeho slovům smála, jeho rty se setkaly s mými a začal mě vášnivě líbat. Ovinula jsem mu ruce kolem krku a polibek mu oplatila. Jeho jazyk se dotýkal mého, vsával každé slovo, každý smích z mých rtů.

Něžně mě zvedl do náruče a odnesl nás do postele. Darius nikdy neměl sex jinde než v ložnici. Věřil, že sex kdekoli jinde je ‚špinavý‘.

Pustil mě na postel a já rychle odmotala ruce z jeho krku, abych z jeho dokonalého těla mohla strhnout tu košili. Udělala jsem to a on mi přetáhl šaty přes hlavu. Díky bohu jsem pod tou látkou byla nahá.

„Kurva,“ zamumlal. Neztrácel čas a zasypal mou tvář polibky. „Chyběla jsi mi, můj Anděli.“

„Viděl jsi mě ráno.“

Zaklonila jsem hlavu a zalapala po dechu, když mi najednou začal sát bradavky. Přiložil svůj tvrdý ocas k mému vchodu a mně se na minutu zastavil dech.

„Chci, abys mě dneska pořádně tvrdě ošukal, Dariusi,“ zíral na mě. „Prosím,“ našpulila jsem rty. Přiložil mi prostředníček na rty a zastavil tak mé další prošení. „Už jsem ti říkal, že se s tebou budu jen milovat, ochutnávat tvé tělo kousek po kousku, uctívat tě, dokud nebudeš bez dechu, a dnešní noc nebude výjimkou.“

Klouzl do mě a já mu zavzdychala do rtů.

„Oči na mě, Anděli,“ přikázal a já ho poslechla.

„Hodná holka.“

S propletenými prsty a uzamčenými pohledy mě pohlcoval jemnými přírazy. Každý dotek, každý polibek, každé pohlazení se mi nadlouho vrylo do paměti.

Druhý den odpoledne se můj dokonalý malý svět přímo přede mnou zhroutil a já si uvědomila, že jsem žila ve světě fantazie, který jsem si sama vytvořila.

Darius mě opouštěl! Nadobro.

Žila jsem ve lžích, klamu a všechno, všichni, které jsem pro svého druha obětovala, nepřineslo nic. Opustila jsem rodinu, abych byla se stejným mužem, který je Alfovým bastardem, a teď tu stál, aby mi řekl, že mě neoznačí, protože jeho matka ho chtěla ve své smečce a už mu domluvila nevěstu. Domluvenou nevěstu, která existovala už patnáct let a jejíž identitu přede mnou Darius tajil.

Chtěla jsem se mu smát do obličeje, ale nenašla jsem v sobě ani tu vnitřní sílu se zasmát.

„Ty mi říkáš, že… stojíš tam a říkáš mi, že je mezi námi konec?“ zeptala jsem se třesoucím se hlasem a nutila se neplakat.

„Musíš pochopit, Anděli, moje…“

Utišila jsem ho zvednutým prstem. „Říkej mi Angelo.“

„Anděli,“ zkusil se mě dotknout, ale já uhnula.

„Jdi do prdele, Dariusi. Jdi do prdele!“

Stáhl mě ke svému tělu, ale já se snažila vykroutit, protože se mi nelíbilo, jak na něj mé tělo reagovalo.

„Leží přede mnou obrovská zodpovědnost, Angelo. Nemůžu ji odmítnout.“

„Jaká je to zodpovědnost?“ zeptala jsem se znovu stejným způsobem, jakým jsem se ho ptala poslední dvě hodiny.

„To bys nepochopila, Anděli,“ zavrtěl hlavou, jako by řekl něco špatně. „Nemůžu ti to říct, omlouvám se.“

Přikývla jsem, vstřebávajíc jeho slova a rozhodnutí. „Fajn, kdy odjíždíš?“ „Jakmile Alfa schválí můj odchod,“ odpověděl. Jeho otcem byl Alfa a i když byl jeho nemanželským synem, ten muž by neváhal dát mu, co chtěl.

„Dobře! Takže, to je asi naše poslední sbohem.“

Vtrhla jsem do ložnice a nečekala, až řekne jediné slovo. Přestože jsme spolu byli jen krátce, nechtěla jsem věřit, že je konec. Bylo to pro mě jako noční můra.

„Co to děláš?“

Zeptal se, když mě sledoval, jak cpám jeho oblečení do tašky.

„Pomáhám ti balit.“

„Neodcházím hned teď.“

Narovnala jsem se a zírala na něj. Jsem si jistá, že Alfa jeho odchod už schválil. Řekl: „Asi odjedu dnes v noci.“

Darius obešel postel a přišel ke mně. Vzal mě do náruče, zatímco mi po tvářích tekly slzy, které jsem se snažila zastavit.

„Ššš, to bude v pořádku, Anděli,“ ujišťoval mě, ale bude to opravdu v pořádku?

Jeho oči spočinuly na mých rtech, než mě pomalu a procítěně políbil, až se mi kroutily prsty na nohou.

Odtáhla jsem se od něj, než by se to vymklo kontrole. Sebrala jsem dva naše rámečky s fotkami a mrštila jimi do koše. Popadla jsem náramek, který mi dal, a strhla ho ze sebe, až se rozpadl na kousky, a na zemi po něm zůstaly roztříštěné krystaly, na kterých kdysi byly naše iniciály.

„Vím, že je to tvůj dům, ale měl bys odejít.“

„Mohl bych si před odjezdem promluvit s tvými rodiči. Nemůžeš zůstat sama, Anděli. Vím, jak se bojíš, když je tma nebo když prší a hřmí,“ řekl s hravým úšklebkem na tváři.

„Takže mě odmítáš, nebo ne?“ zeptala jsem se a ignorovala jeho poznámky. Ruce mi ztuhly podél těla a zadržela jsem dech.

„Tohle přece nemusíme dělat, Anděli.“

Pokrčila jsem rameny. Co jiného máme asi tak dělat? Vezme si jinou ženu, přivede si ji zpátky do téhle smečky a já tu na něj jako budu čekat.

Nemožné!

„Já, Angela Johnsonová, tě odmítám, Dariusi Darkwoode...“ odmlčela jsem se, z očí mi vytryskly slzy a došel mi dech. „Jako svého osudového druha. Ať jsou naše pouta zpřetrhána.“

Zíral na mě a na více než vteřinu jsem v Dariusových očích uviděla strach. Za ty dny, co jsme spolu strávili, jsem ho nikdy neviděla tak vyděšeného a málem jsem svého činu litovala.

„Přijímám odmítnutí,“ zašeptal a vítr jeho slova odnesl. S posledním pohledem po místnosti Darius odešel a nechal za sebou vzpomínky na chvíle, které jsme spolu strávili.

Zhroutila jsem se na podlahu, zatímco jsem ty vzpomínky oplakávala. Láska mého života byla pryč. Tak moc to bolelo, to odmítnutí, falešné sliby a lži.