Chtěl si svůj hněv vybít na něčem jiném, než aby ho nakonec nasměroval do Jerryho... do Jeremiahova obličeje.

Babiččin stav už tak na něj doléhal a na krku toho měl i dost dalšího; nechtěl si k tomu všemu přidávat ještě bohatého rozmazleného spratka.

„Hej,“ zavolal někdo zezadu a přerušil Zenovy údery a kopy.

Otočil se a uviděl Jeremiaha, jak tam stojí s lahví vody v ruce.

„Co chceš?“ zeptal se Zeno se zdviženým obočím.

„Fajn, můžeš mi říkat Jerry,“ pronesl Jeremiah s úšklebkem.

„Cože?“ Zeno se na něj podíval stylem „Zbláznil ses?“, odfrkl si a vrátil se ke svému boxovacímu pytli.

Byl si jistý, že Jeremiaha musel poslat některý z jeho nepřátel, aby ho přišel štvát a deptat. Odmítal hrát podle jejich pravidel; bude ho ignorovat, a až ho přestane bavit tam postávat, tak odejde.

Opravdu si myslel, že ho vůbec zajímá, jak se jmenuje?

„Tak dobře, fajn, omlouvám se, že jsem se choval tak zatvrzele,“ řekl Jeremiah.

Viděl však, že Zeno nepřestal zuřivě mlátit do pytle. Záměrně ho ignoroval.

„Hej!“ Zadržel Zenovu ruku, když se napřahoval k úderu.

„Co to kurva děláš?!“ Zeno rozzuřeně odstrčil Jeremiaha pryč.

„Hej, uklidni se,“ zvedl Jeremiah ruce na znamení kapitulace. „Chtěl jsem ti jen dát vodu a omluvit se, vážně...“ řekl a natáhl k Zenovi lahev.

Zeno si ho podezřívavě změřil a zdráhavě si od něj vodu vzal.

Bude lepší, když tu zeď mezi sebou zbourají. Pak půjde práce víc od ruky.

„Já... žárlil jsem,“ vypadlo z Jeremiaha zčistajasna.

„Cože?“ Zeno si uvědomil, že to bylo už podruhé, co Jeremiahovi odpověděl tímto způsobem. Ten kluk měl sklony mluvit dost nesrozumitelně.

Jak jako že žárlil?

„Ehm, já... Už jsi skončil?“ zeptal se Jeremiah, když viděl, že Zeno míří do šatny.

Kvapně šel za ním. Potřeboval si s ním vyčistit vzduch.

„Proč mě sleduješ, Jerry?“ zeptal se Zeno a vytáhl svůj protein a lahev na vodu.

„Omlouvám se za svůj přístup, trenére...“ omlouval se Jeremiah a posadil se vedle Zena na lavičku.

„Trenére? Co to s tebou je, kámo?“ Zeno nad ním kroutil hlavou.

„Ano, jak jsem říkal prve, žárlil jsem na tebe,“ přiznal se Jeremiah a poškrábal se na zátylku.

„No... a proč?“ zeptal se Zeno nevěřícně.

Nepřišlo mu, že by se na jeho životě dalo něco závidět. Byl psychicky na dně, tíživé účty mu dělaly díry do kapes a život měl naprosto v háji.

„Ehm, jsem starší,“ prohodil Jeremiah a pokrčil rameny.

„Sakra! Můžeš už přejít k věci?!“ zeptal se Zeno podrážděně.

„Promiň, chlape,“ uchechtl se Jeremiah.

„Nechci být podřízený někomu mladšímu. Nejsem v boxu žádný nováček. Přidal jsem se sem proto, že to tu má v podsvětí slušné jméno, a plat je taky fajn. No a navíc jsem měl v úmyslu vyzvat toho nejlepšího bojovníka, o kterém jsem zjistil, že jsi... no... ty,“ vysvětlil Jeremiah a prohlédl si Zena od hlavy k patě.

„Ale místo toho, aby z nás Rico s ohledem na mé zkušenosti udělal partnery nebo soupeře, dal mě pod tebe a vůbec nebral v potaz mou snahu. Když jsem zjistil, že jsi mladší, byl jsem naštvanej a žárlil jsem,“ povzdechl si Jeremiah.

Zeno se po Jeremiahově proslovu musel lehce uchechtnout.

„Jako vážně, chlape? Tak co jsi teda změnil názor?“ zeptal se Zeno a nevěřícně na Jeremiaha civěl.

Nemohl uvěřit, že by dospělý člověk mohl být tak dětinský a malicherný, a ještě k tomu tvrdit, že on je ten starší.

Jeho život už byl dost těžký, a teď se objeví Jeremy a rozhodne se mu ho okořenit. Taková nesmyslná dramata zrovna teď nepotřeboval.

„Uvědomil jsem si, že jsem se choval nerozumně, proto jsem tady, abych se omluvil... Parťáci?“ Jeremiah zvedl ruku k obličeji a čekal, až si s ním Zeno plácne.

„Jo, parťáci,“ uchechtl se Zeno a plácl si s ním.

„Ha! Věděl jsem, že se z vás dvou stanou parťáci!“ Přišel Thomas, žuchl mezi ně a objal je kolem ramen.

„Na přátelství naší trojky!“ pronesl nahlas.

„Au! Hej!“ vykřikl Thomas z podlahy. Mnul si kostrč a vyčítavě se díval na svého bratra, že ho srazil dolů.

Zeno nad tím dvojčetem zavrtěl hlavou.

Možná... snad to přece jen nebyli špatní adepti na přátelství.

Zeno právě dostal výplatu za ten večer a vycházel z Ricovy kanceláře, když uviděl u východu čekat dvojčata.

„Hej, už odcházíš?“ zeptal se Jeremiah.

Thomas přistoupil k Zenovi a položil mu ruku kolem ramen.

„Jo, vy ještě nejdete?“ opáčil Zeno.

„No, říkali jsme si-“

„Pojď s námi dneska na drink,“ skočil Thomas bratrovi do řeči.

Jeremiah nad svým bratrem protočil oči; byl si jistý, že Zeno odmítne. Thomas byl prostě vždycky netaktní.

„Eh, dneska večer ne, kluci, mám ještě něco na práci,“ oznámil Zeno dvojčatům, když vycházeli z budovy.

„A zítra?“ nedal se Thomas odbýt.

„Jo, to by šlo,“ souhlasil Zeno, zatímco nasedal na motorku.

„Tak fajn, kámo. Dobrou noc,“ rozloučil se Jeremiah, zamával Zenovi a odtáhl svého tvrdohlavého bratra k jejich autu.

Zeno sledoval, jak nasedají do luxusně vyhlížejícího auta s tónovanými skly, a divil se, proč by někdo jako oni chtěl pracovat na takovém místě. Vypadali, že jsou v balíku.

„Hej, šampióne,“ oslovila ho Anna, když se k němu přiblížila.

„Anno, potřebuješ svézt domů?“ zeptal se s úsměvem.

„To je lákavá nabídka,“ Anna k němu přistoupila, zvedla ruku k jeho obličeji a zlehka mu přejela prsty po linii čelisti.

„Jen mě vysadíš... Nebo...“ Smyslně se kousla do rtu a přiblížila svou tvář k jeho.

ZDE

Zeno se na ni jen usmíval. Věděl, že do něj Anna něco má, a ani ona nebyla k zahození, ale překvapilo ho, jak dokázala být někdy troufalá.

„Ehm...“ Zeno předstíral, že nad odpovědí přemýšlí.

„Myslím, že tě... prostě jen vysadím.“ Hravě se na ni ušklíbl.

„Ugh! Suchare!“ Anna od něj uskočila a zamračila se.

„No tak, princezno, pojďme tě dopravit do tvého zámku. Víš, že Will už s tou holkou odjel,“ řekl, túroval motor a předstíral, že odjede bez ní.

„Hej, chlape, počkej na mě! Jsi tak hrozný,“ zlobila se naoko Anna, když ho dohonila, skočila za něj a objala ho kolem pasu.

„Drž se pevně, princezno Anno,“ usmál se a vyjel na silnici.

Po chvíli zastavil před bytovým domem.

„Díky za svezení. A mimochodem, Will šel dneska večer s jedním chlápkem,“ pokrčila Anna rameny.

„Aha, to mě nepřekvapuje,“ zavrtěl Zeno hlavou.

„Dobrou noc, šampióne! Uvidíme se zítra,“ zamávala Anna, jak Zeno odjížděl od jejího domu.

Zeno byl jen pár bloků od svého domu, když si všiml černého auta s tónovanými skly a velmi ostrými světly, které ho rychle následovalo.

Nejdřív si myslel, že je to prostě náhodné auto, které pospíchá, aby ho mohlo předjet, a tak zpomalil a uhnul ze středu vozovky.

Pak si ale všiml, že auto taky zpomalilo a stále ho stejným tempem sledovalo. Tehdy mu došlo, že ho někdo sleduje.

„Zatraceně,“ zamumlal a přidal plyn.

Projel kolem svého domu. Nechtěl riskovat a zastavit tam, aby kdokoli, kdo to byl, nezjistil, kde bydlí.

Jeli dál vysokou rychlostí, snažil se jim ujet, ale auto se k němu neustále přibližovalo.

Byl si jistý, že zná zdejší ulice líp než oni, a tak je vedl čím dál hlouběji do míst s mizernými cestami. Dorazil k jedné úzké uličce a okamžitě do ní vjel.

Nečekal, že by se auto do tak stísněné uličky vůbec vešlo. K jeho šoku se však zpoza auta vynořily dvě silné motorky a vydaly se za ním.

„Do prdele práce!“ zaklel a zvýšil rychlost, kterou předtím snížil v domnění, že jim už ujel.

Zatáčel z rohu za roh, kličkoval mezi popelnicemi a vybíral ostré zatáčky.

Riskl pohled dozadu a uviděl dva muže v černém s černými helmami na motorkách. Nešlo mu do hlavy, kdo by to mohl být.

Nijak se nedotkl nikoho z vyšší třídy ani nikoho od mafie, a tak byl ze své pronásledovatelů naprosto zmatený.

Zeno se ponořil do svých myšlenek a nevšiml si další motorky, která se vyřítila zpoza rohu a rychle mířila přímo na něj.

„Sakra!“ vyjekl na poslední chvíli, zrovna když se jeho motorka řítila do srážky s tou protijedoucí, a hbitě ze své motorky seskočil saltem vzad.

Několikrát se překulil po betonové zemi, než se rychle postavil. To už ho ale obklíčili tři muži v černém.

„Pojď s námi,“ řekl ten uprostřed. Byl z nich nejvyšší.

„Je snad jasný, že nechci,“ odvětil Zeno a vymrštil nohu, kterou kopl toho, co právě promluvil, do hrudi a odhodil ho daleko na zem.

Vrhli se na něj s brutálními údery a kopy, ale on většině jejich útoků šikovně uhýbal skláněním a úhyby.

Přesně rozdával své rány a dokonce se mu podařilo jednoho z nich knokautovat.

„Ááá!“ vykřikl Zeno a svalil se na zem.