Dveře do Sebastianova pokoje se otevřely a vešli Zeno a Ken.

"Dobré ráno, tati," rozběhl se Ken k Sebastianovi, který seděl na podlaze a opíral se o postel.

"Dobré ráno, kámo," zamumlal Sebastian, objal svého syna a očima sledoval tichého Zena, jak míří ke komodě.

"Proč vypadáš a zníš tak unaveně? Málo jsi spal?" zeptal se Ken a dotkl se Sebastianovy tváře.

Sebastian si odfrkl: "Něco takového." Od