Prudce vstanu, abych mezi sebe a Francescu dostala pohovku.

„Drahoušku?“ zeptá se Francesca ostře, falešná sladkost a starostlivost rázem pryč.

„Musím jít, potřebuju se probudit,“ oznámím jí a couvám ke dveřím, kterými jsem do salónku vešla.

„Drahoušku, všechno je v pořádku, můžeš mi důvěřovat,“ snaží se mě uchlácholit a do jejího hlasu proniká magická moc.

Dál couvám ke dveřím. Proč mě u všech jm