Ama je stále jako uzlíček nervů, když sedíme v čekárně. Trvalo pár minut přemlouvání, než se nám podařilo dostat ji z domu a zklidnit její dýchání.

Myslím, že je to poprvé, co tu musí sedět a čekat jako normální člověk. Neděje se žádná krizová situace, při které by některý z nás musel rychle na operaci, nebo jiná pohotovost.

Ne, jsme tady, sedíme v čekárně a čekáme, až na nás přijde řada. Čeká tu