„Mami!“ jásá Rose, jakmile vidí, že se my tři vracíme domů.

Cal mě pokládá na zem. Otevírám náruč a Rose mi do ní vběhne. Myslím, že se mi objímání Rose nikdy neomrzí.

„Už je ti líp?“ ptá se mě Rose.

„To budeme vědět za pár hodin,“ odpovídám jí.

Tahle odpověď ji vůbec neuspokojí.

„Řekneme to dědovi Willovi hned,“ říká tvrdohlavě, zatímco se snaží vymanit z mého sevření.

„Růženko, takhle to nefungu