Dveře katedrály se rozletěly a sluneční svit se rozlil po mramorových schodech jako tekuté zlato. Zamrkala jsem do té záře, ruku pevně sevřenou v Theově, když jsme ze svatého přítmí vyšli do čekajícího světa. Jásot propukl dřív, než si mé oči vůbec stihly plně zvyknout – radostné hřmění oslav, které se šířilo davem shromážděným podél cesty. Pršely na nás okvětní lístky růží, zachytávaly se mi do z