Když jsem Lolu vedl k okraji lesa, po palácových pozemcích se už natahovaly večerní stíny. Ruce jsme měli zaklesnuté do sebe a naše kroky se zrychlovaly sdíleným očekáváním. Leon se v mé mysli probouzel, netrpělivý a dychtivý, s každým krokem k hranici stromů byla jeho přítomnost naléhavější. Vedle mě nabraly Loliny oči jantarovou záři, jež naznačovala rostoucí vědomí Sierry – její lykanky, která