Oblékali jsme se v příjemném tichu, stále pohlceni dozvuky toho, co se stalo u řeky. Loliny prsty trochu nemotorně zápolily se zipem jejích šatů a já jsem se přesunul za ni, abych jí pomohl, neschopen odolat tomu, abych jí při tom rty nepřejel po zátylku. Zachvěla se, na okamžik se o mě opřela, a pak se s viditelnou neochotou narovnala. „Měli bychom se vrátit,“ zamumlala, i když její oči vypovídal