LUCIUS

Lisa odešla a já seděl za stolem ve své domácí pracovně a snažil se pracovat, jen abych dostal myšlenky na ni z hlavy.

Pocit a chuť jejích rtů mě neustále vytrhovaly od práce. Tohle jsem nikdy nezažil. Práce u mě byla vždycky na prvním místě a nic se mi nepletlo do hlavy, jakmile jsem začal dělat, ale teď jsem byl tady, urputně se snažil ponořit do práce, a přitom mě rozptylovaly myšlenky na dvacetiletou ženu, na ženu, ke které bych se měl chovat jako k dceři.

Ale mně se tolik líbil pocit jejího zadku v mé dlani a její sladké sténání. Kurva! Jak sladce by asi sténala, kdybych zabořil obličej mezi její nohy a....

Zazvonil mi telefon, což přerušilo mé myšlenky a já za to byl tak rád, protože o čem to sakra vůbec přemýšlím? Natáhl jsem ruku pro telefon a zvedl ho ze stolu.

Volalo mi neznámé číslo, při pohledu na něj jsem přimhouřil oči. S tvrdým výrazem jsem hovor přijal, přiložil telefon k uchu a mlčel.

Prvních pár vteřin bylo na druhé straně naprosté ticho, než promluvil mně známý hlas.

"Ahoj, Luciusi," pozdravil mě a já se opřel do křesla.

"Proč voláš?" Zeptal jsem se.

"Slyšel jsem, že jsi zpátky v zemi a že už jsi miliardář," odpověděl se smíchem.

"Máš na srdci ještě něco?" Zeptal jsem se přísným tónem.

"Kolik životů jsi promarnil, abys získal tolik peněz?" Zeptal se a jeho tón byl teď také přísný.

"Přesně tolik, aby mě to dostalo sem," odpověděl jsem.

"Je tu velká zakázka a říkal jsem si, že bych tě na ten kšeft měl přibrat...."

"Už to nedělám. Skončil jsem s tím před rokem," přerušil jsem ho. Na lince bylo dvě vteřiny ticho, než vybuchl smíchy.

"Ty už to neděláš? Už před rokem? Chceš mi říct, že sis už rok neušpinil ruce?"

"A nemám v plánu se k tomu vracet."

"Lucius Devine mi tvrdí, že už rok nikoho nezabil. To je ta poslední věc, které bych vůbec uvěřil. Jsi vždycky žíznivý po krvi, nemůžeš s tím přestat. Ty to víš, Luciusi."

"Jestli ten hovor hned neukončíš, možná začnu být natolik žíznivý po krvi, že z tebe vyždímám život," pohrozil jsem mu.

"Fajn, ukončím to, ale jsem si jistý, že se brzy vrátíš. Nemůžeš odejít, ty to víš, ale tou dobou už tenhle obrovskej kšeft ztratíš," řekl a zavěsil.

S mručením jsem položil telefon zpět na stůl a tvrdě zíral na poličku s knihami o byznysu přímo naproti mně.

Jakmile jste zapleteni do špinavého byznysu, odchod je obtížný. Ne, je to přímo nemožné. A přesto jsem před rokem já, Lucius Devine, dokázal nemožné a odešel od mafie.

Ale ani já, Lucius Devine, jsem nemohl odejít úplně. Odejít úplně by znamenalo vystavit svůj život nebezpečí a nechat se okamžitě zabít. Byl jsem prostě jen neaktivní a plánoval jsem to tak nechat, dokud kurva neumřu.

Skončil jsem s tou branží, co mě připravila o všechny, ale přesto jsem věděl, že Ronald měl pravdu, byl jsem příliš krvelačný na to, abych s tím byl nadobro hotový.

*

Další den

MONALISA

Byly jsme s Francescou v naší obvyklé kavárně a Francesca se prostě nemohla zastavit a pořád dokola drmolila o tom, jak moc se mi bude líbit Bryant, ten kluk, se kterým mě měla seznámit.

"Je tak kurevsky hezkej a holky, co s ním spaly, říkají, že je dobrej v posteli!"

"Proutník?" Zeptala jsem se Francescy s mírným zamračením.

"Ne, žádnej proutník. Proutníka bych ti nikdy nepředstavila. Je to hodnej a věrnej kluk, co jsem slyšela," odpověděla a moje tvář se trochu uvolnila.

Byla jsem tady s Francescou, ale dokázala jsem myslet jen na někoho jiného.

"Oh, tady je," pronesla Francesca nadšeně a upravila se na židli. Podívala jsem se za sebe a viděla, jak k nám kráčí Bryant.

Během cesty k našemu stolu na mě zlehka usmál.

"Ahoj dámy," usmál se nejdřív na mě a potom na Francescu.

"Ahoj," usmála jsem se na něj, zatímco on pohlédl na prázdnou židli a pak zpět na mě.

"Oh, samozřejmě. Posaď se," řekla jsem rychle a pochopila, na co se ptá.

"Děkuju," odvětil sladce a posadil se na židli naproti mně.

"Bryante, tohle je Lisa, moje nejlepší kamarádka. Liso, tohle je Bryant," představila nás Francesca.

"Rád tě poznávám, Liso. Vypadáš nádherně, když teď sedím tak blízko tebe," pronesl a naklonil se trochu víc přes stůl.

"Ty vypadáš taky moc hezky. Ehm... Francesca mi říkala, že jsi hezkej, a když tě teď vidím, myslím, že měla víc než pravdu," odpověděla jsem a on se zasmál.

"Zdá se, že si vy dva skvěle rozumíte. Asi bych vás tu měla nechat o samotě. Musím někam jít. Měli byste se trochu víc poznat," Francesca na mě mrkla a zvedla se na nohy.

"Tak zatím," zamával na ni Bryant a Francesca odešla.

"Uhm, Liso. Vidím, že máš jen šálek kávy, nedala by sis ještě něco?" Zeptal se Bryant.

"Ne, ani ne, ale ty by sis něco mohl dát," odpověděla jsem.

"To je pravda, ale teď se obejdu. Poslouchat tvůj hlas ve mně vyvolává lepší pocity, než by dokázala jakákoli pochoutka," řekl s okouzlujícím úsměvem, a abyste mi rozuměli, na tohle bych obvykle skočila. Jeho volba slov by se mi líbila, ale jediný člověk, na kterého jsem dokázala myslet, byl nejlepší přítel mého otce. Lucius Devine.

Nemohla jsem si nevšimnout, o kolik hlubší byl jeho hlas v porovnání s tím Bryantovým. O kolik byl vyšší a o kolik statnější byla jeho postava, a byla jsem si naprosto jistá, že Bryantův pták se s tím Luciusovým nedá v žádném případě srovnávat.

Sakra! Jediný důvod, proč jsem se s Bryantem přišla setkat, byla naděje, že když uvidím někoho jiného, přestanu myslet na Luciuse, na to, jak tvrdě mě včera v noci líbal a jak moc po něm najednou toužím. Zjevně to ale vůbec nefungovalo.

"Jsi v pořádku?" Bryantův hlas přerušil mé myšlenky.

"Ano, jsem v pohodě," odpověděla jsem rychle.

"To jsem rád," zamumlal.

"Vlastně tě už pár týdnů vídám a moc se mi líbíš. Ani nevíš, jak jsem byl šťastnej, když mi Francesca řekla, že mě s tebou seznámí."

"Ty jsi jeden z nejžhavějších kluků ve škole a máš oči jen pro mě?" Snažila jsem se předstírat zájem o konverzaci a taky jsem se víc naklonila přes stůl.

"Jde o to, že nevíš, jak sexy jsi? Nebo jsi prostě jenom strašně, strašně skromná?" Zeptal se a já se tiše zasmála.

"Máš přítelkyni?" Nadnesla jsem otázku.

"Ne, ale brzy ji mít budu. Tebe." Odpověděl, já si ale nemohla nevšimnout, že tahle slova zněla dost nejistě, a i když se díval přímo na mě, z jeho pohledu jsem necítila ani čtvrtinu toho, co ve mně vyvolával Luciusův pohled.

'Tahle touha je hříšná, Liso. Neměla bys prahnout po nejlepším příteli svého otce. Musíš se z toho probrat. Musíš toho muže dostat z hlavy a vybudovat si vztah s Bryantem.' Vynadala jsem si v duchu a pevně se rozhodla, že Luciuse Devinea úplně vypudím z mysli.....

No, alespoň jsem si myslela, že to dokážu.