**Aiden**

Ticho poté, co zapadly dveře, bylo ohlušující. Nejen v domě – i ve mně. Rachotilo mi v hrudi, odráželo se jako výstřel a nezanechávalo po sobě nic než duté zvonění. Dlouhou dobu jsem tam jen stál a zíral na dveře, napůl očekávaje, že se Noah přiřítí zpátky, seřve mě, vrhne se na mě, cokoliv. Ale neudělal to.

A já mu řekl, ať jde.

Ježíši Kriste. Co jsem to kurva udělal?

Dopotácel jsem se