**Noah**

Když jsem se dostal zpátky na kolej, byl jsem bledý jako duch, promočený potem a třásl jsem se tak silně, že mi drkotaly zuby. Celou cestu jsem šel pěšky – míle popraskaných chodníků a temných ulic, přehrával si dokola tu samou zpropadenou chvíli, dokud mě to zevnitř úplně nevyprázdnilo. Jeho hlas, ostrý jako ocel, jak mi říká, ať odejdu. Jak mi říká, že mezi námi není nic než smlouva.

Za