„Dám na ni pozor,“ řekl Julian a nepouštěl bratra z očí.

„Díky,“ kývl Nicholas. Položil svou ruku na tu mou, kterou jsem měla na jeho paži, a pak ji jemně odtáhl. „Vrátím se hned, jak to půjde.“

Viděla jsem to odhodlání, které mu hořelo v očích. Nechtěla jsem, aby šel, ale věděla jsem, že to chce vyřešit osobně. Nikomu jinému nedůvěřoval, možná kromě Juliana, ale Julian neviděl to, co viděl