"Lucasi!"

Vzrušený ženský hlas roztříštil Arieliny myšlenky.

Než stačila zareagovat, ta žena se kolem ní prohnala a vrhla se přímo na Lucasovu širokou hruď. Ze zvyku ji zachytil a bez odporu ji nechal, aby se k němu tiskla.

"Víš, jak dlouho na tebe čekám? Kdyby tě brzo nepustili, můj táta by mě donutil ke smluvenému sňatku!"

Lucas si prohlížel ženin obličej a přitom opětoval její dychtivý polibek. Na rtech mu pohrával uculující se úsměv. "Seš na tom tak zoufale? Řekni svému řidiči, ať na chvíli vystoupí. Dám tvému tátovi velkolepý dárek."

Žena hravě našpulila rty, ale tiskla se k němu. "Nebuď zlobivý! Táta chce, abych tě přivedla domů. Říkal, že tě chce poznat. Dokonce naplánoval večeři na uvítanou."

Ariel měla pocit, jako by měla nohy přibité k zemi. Tupě zírala na scénu před sebou.

Dostavilo se opožděné bodnutí rozpaků a bezmoci.

Lucas, kterého znala – ten, který byl vždycky jemný a ohleduplný a jehož svět se točil kolem ní – najednou připadal jen jako sen z uplynulých deseti let.

V břiše se jí začala ozývat tupá bolest.

Bylo to, jako by nůž z minulosti cestoval časem a zasáhl ji znovu.

"Ari, nechci být Sanderson. Nechci být tvůj bratr. Vezmeš si mě, až vyrosteš?"

Jeho vřelý hlas se jí rozléhal v mysli a Ariel se z toho na okamžik zatočila hlava.

"Dávej pozor!"

Ostrý hlas vrátil Ariel zpět do reality. Otočila se právě včas, aby viděla, jak se na Lucase a tu ženu řítí motorka.

Bez váhání vtáhl Lucas ženu do náruče a zcela ji zaštítil.

Mezitím Ariel v panice ucouvla a zakryla si obličej. Ve spěchu si zvrtla kotník.

"Jsi..." Lucas se k ní otočil. V jeho hlubokém pohledu se mihl zkoumavý výraz s náznakem paniky.

"Jsem v pořádku." Než mohly vytrysknout slzy, Ariel se otočila a běžela pryč.

Žena zvědavě naklonila hlavu. "Kdo to byl?"

Lucas na chvíli zaváhal, pak ji vzal za bradu a lehce políbil. "Vypadala jako někdo, koho jsem dřív znal."

Někdo, koho dřív znal…

Člověk, se kterým vyrůstal přes deset let, a ta, které kdysi slíbil manželství, byla teď jen někdo, koho dřív znal.

Ariel spěchala zpět k autu. Svírala si bolavé břicho, opřela se o volant a lapala po dechu. Na kůži jí ve vrstvách vyrážel studený pot.

Nedokázala říct, jestli je horší ta bolest na hrudi, nebo ta nemoc, která ji požírala zevnitř.

Její myšlenky přerušilo náhlé zazvonění telefonu.

Podívala se na obrazovku. Byl to Colton.

…

V sídle Bluum Corp se Colton zamračil, když přijal dokument, který Ariel poslala.

Pracovali ve stejné budově. O co se snaží? Je to její způsob, jak upoutat Jaysonovu pozornost, když nesmí blízko kanceláře generálního ředitele?

Jak dětinské.

Naštvaný Colton zamířil rovnou do oddělení PR, jen aby zjistil, že Ariel dnes není v práci.

Den už tak byl hektický. Zamračil se ještě víc a zavolal Ariel. "Slečno Walkerová, nevím, jakou hru to hrajete, ale okamžitě se vraťte do kanceláře."

Arielin pohled potemněl.

Tohle musí být o Jaysonovi. Už viděl rozvodové papíry a chtěl si promluvit?

Byla to jediná možnost, která ji napadla.

Bez zaváhání obrátila auto a zamířila rovnou do Bluum Corp.

Když Colton viděl, jak Ariel spěchá dovnitř, jeho podezření se potvrdilo. Nezměnila se – stále usiluje o zvláštní pozornost od Jaysona. Colton stěží skrýval posměch na své tváři.

"Kde je?" Arielina tvář byla bledá.

Pořád si potřebovala vyzvednout léky v nemocnici. Stále zvažovala svou léčbu. Jakmile by začala s chemoterapií, těžko by to tajila před svou babičkou Katie Taylorovou a strýcem Leonardem Walkerem.

"Tohle je Bluum Corp, slečno Walkerová. Čekáte, že pan Larkin přijde osobně dolů jen proto, aby vás viděl?" Coltonův tón byl ryze profesionální. "Má pro vás něco na vyřízení."

"Je to kvůli rozvo—"

"Kolem včerejší oslavy narozenin slečny Stantonové se objevily nějaké negativní zprávy. Lidé se ptají, jestli někomu nepřebrala chlapa. Slečna Stantonová není jen tak někdo. Brzy se stane tváří klíčového projektu Bluum Corp. Nemůžeme si dovolit, aby její image pošpinil jakýkoli skandál.

Pan Larkin požaduje, abyste se o to postarala. Zajistěte, aby bylo jméno slečny Stantonové očištěno, a utněte ty zvěsti."