Noahův úhel pohledu

Probouzí mě vůně jídla.

Probouzím se s obličejem zabořeným do polštáře. Na chvíli se do něj zachumlám, než se přetočím, abych zjistil, co to cítím.

Přetočím se a první věc, které si všimnu, je, že jsem sám. Ten muž už tu není.

Okamžitě si vzpomenu na včerejší noc. Dělal něco se světlem, ze stínů na stropě vytvářel malá zvířátka.

Bylo to jako kouzlo! Nikdy jsem nic takového