Pohled Thaddeuse

Díky bohyni mám skvělý podpůrný systém a můžu si vzít trochu volna. Nechávám Xandera a Marcuse, aby to na chvíli převzali... Tedy pokud se Marcus nepokusí Xandera zabít.

Ubohý Marcus... Marcus se stal hlavním terčem Xanderových kanadských žertíků a vtipů.

Člověk by si myslel, že my tři jsme pokrevně spříznění, podle toho, jak se dohadujeme, hádáme, ale milujeme se jako skuteční pokrevní bratři.

Podívám se na to malé spící tělíčko, chudáček prcek omdlel uprostřed záchvatu paniky.

Přinesl jsem si pár deček a polštářů navíc, abych mohl spát na lenošce.

Ještě jednou jsem se na něj podíval, srdce mě bolí, když ho vidím. Jeho tělo je v tak strašném stavu.

Doktor tu byl, když byl předtím v bezvědomí. Potom, co se probudil a tulil se do polštáře a dek.

Doktor ho přišel vyšetřit, dokud byl v bezvědomí.

Taky ho napojil na kapačku, protože je extrémně dehydrovaný. Dal mu i pár injekcí, nějaká antibiotika, aby potlačil infekci, kterou měl na zádech.

Doufejme, že se díky tomu zítra bude cítit o něco lépe a jeho ubohé tělíčko se alespoň trochu zahojí.

Doktor se podíval na jeho rány a na celkový stav těla. Nemá na kostech vůbec žádné maso.

Na nohou nemá absolutně žádné svaly, jsou to doslova jen kost a kůže!

Doktor říkal, že by byl překvapený, kdyby ten kluk vůbec mohl chodit.

Dal mu injekci, aby zajistil, že se neprobudí, zatímco mu ošetřoval rány. Doktor říkal, že to jsou jedny z nejhorších zranění, jaká kdy viděl.

Ošetřil mu rány, některé z nich dokonce potřebovaly šití. Jakmile ošetřil všechny jeho rány, obvázal ho.

Doktor už mě varoval, že nebude mít moc velkou chuť k jídlu.

Doktor říkal, že doufejme bude mít pocit hladu, ale s největší pravděpodobností zvládne jen pár soust.

Nic těžkého, jinak bude zvracet. Jen něco lehkého, třeba polévku.

Díky bohyni, že je Grace výborná kuchařka a vaří jedny z nejlepších polévek.

Ještě jednou jsem zkontroloval jeho kapačku, než jsem si lehl na lenošku.

Během noci jsem se několikrát probudil, když mi zazvonil budík.

Nařídil jsem si budík, abych ho kontroloval každé 2 hodiny. Vím, že to možná zní přehnaně, ale mám o něj vážně starost.

Taky jsem se chtěl ujistit, že si nevytrhl kapačku nebo si nestrhl obvazy.

Potom, co jsem zkontroloval jeho kapačku a ujistil se, že stále spí, lehl jsem si zpátky na lenošku a usnul.

Probudil jsem se o něco později za zvuků kňučení a pláče.

Rychle jsem přešel k němu a s úlevou zjistil, že je v pořádku, ale bylo jasné, že má noční můru.

Potil se, po tváři mu stékaly slzy a lehce sebou házel.

„Proč mi vždycky ublíží?“

Slyšel jsem ho říct jeho tichým hláskem.

Moje srdce se rozbilo ještě víc, když jsem ho to slyšel říct.

Posadil jsem se vedle něj, dával jsem si pozor, jak se ho dotýkám, abych mu neublížil. Položil jsem ruku na jeho rameno a lehce jím zatřásl.

„Hej, maličký, probuď se!“

Řekl jsem tiše, zatímco jsem s ním třásl.

Oči se mu rozletěly dokořán a on se pak začal zběsile rozhlížet kolem sebe. Myslím, že ho hledal, toho parchanta, který mu ublížil.

„Hej, to je v pořádku, už ti neublíží.“

Řekl jsem a snažil se ho uklidnit.

Jeho oči konečně spočinuly na mých, než rychle odvrátil pohled a sklopil oči tak, aby se mi nedíval do očí.

Natáhl jsem se k němu a on vykřikl a couvl.

Oči se mu pevně zavřely a začal se třást. Sledoval jsem, jak se jeho malá hruď rychle zvedá a klesá, viděl jsem, jak se blíží další záchvat paniky, a tak jsem rychle začal konejšivě vrčet.

Tlačil jsem ten zvuk ze sebe tak hlasitě, jak jsem jen dokázal.

Po chvíli jsem sledoval, jak se jeho dech zpomaluje a vyrovnává. Oči se mu pomalu otevřely a pomalu putovaly vzhůru. Viděl jsem, že se na mě pořád bojí podívat, ale poznal jsem, že chce.

„Nemusíš se bát se na mě podívat, nikdy ti neublížím, to slibuji!“

Řekl jsem tím nejjemnějším hlasem, jakého jsem byl schopen. Naneštěstí je můj hlas dost drsný a hluboký.

Ale zdálo se, že to zabralo a jeho oči konečně putovaly výš, dokud se nestřetly s mými.

Usmál jsem se na něj, jakmile se naše pohledy střetly, ale on rychle odvrátil zrak.

To byl asi začátek. Předpokládám, že ho nespravím za jeden den. Ale rozhodně se budu ze všech sil snažit uzdravit tohohle malého tvora, zvenku i zevnitř.

Najednou jsem dostal nápad, sáhl jsem do nočního stolku a vytáhl svou baterku.

Jakmile ji uviděl, zakryl si obličej rukama a začal kňučet. Tělo se mu začalo třást.

Zmateně jsem se podíval na baterku, než mi došlo, co se děje. Hádám, že mohla připomínat něco, čím ho bili.

Rychle jsem se natáhl vpřed a zhasl lampu, než jsem rozsvítil baterku.

„Hej, maličký, neublížím ti. Jen jsem ti chtěl ukázat něco super... Sleduj tohle!“

Řekl jsem, zatímco jsem si položil baterku mezi kolena.

„Jaké zvířátko to připomíná?“

Řekl jsem, dal jsem ruce před baterku a začal rukama a prsty tvořit zajíčka.

Chvíli jsem ho pozoroval, pomalu hýbal rukama, až konečně mohl vykouknout ven. Kývl jsem hlavou směrem ke stropu a jeho oči se zvedly vzhůru.

Oči se mu rozšířily, když uviděl toho malého zajíčka, kterého jsem vytvořil. Ruce mu klesly a naklonil hlavu, zatímco sledoval mé stínové divadlo.

Vypadal ohromeně, když sledoval různá zvířátka, která jsem tvořil. Stíny prakticky tančily po stropě, zatímco jsem dělal jedno zvířátko za druhým.

Usmál se, když jsem vytvořil ptáčka, a stálo mě to veškeré úsilí ho nechytit a neobejmout ho. Byl to jeho první úsměv, co je se mnou. Obličej se mu úplně rozzářil, když se podíval na toho ptáčka.

V tu chvíli jsem věděl, že tohle je něco, co budu dělat každou noc.

Vytvářel jsem ta malá stínová zvířátka, dokud se mu nezačaly zavírat oči.

Znovu jsem rozsvítil lampu vedle něj, pak zhasl baterku a uklidil ji.

„Myslím, že by to měla být součást naší večerní rutiny před spaním, co říkáš?“

Řekl jsem a usmál se na něj. Pomalu navázal oční kontakt a cítil jsem, jak se můj úsměv rozšiřuje.

Bohužel se rychle podíval jinam, ale beru to jako dobré znamení. Stále je to krok vpřed. Je odvážnější, za tenhle večer už se mi podíval do očí dvakrát... Nebo bych možná měl říct dnešní ráno. Vzhledem k tomu, že jsou 3:00 ráno.

Přetáhl jsem přes něj deku a dával jsem si pozor, abych se ho nedotkl. Poslední věc, kterou bych chtěl, je vyvolat další záchvat paniky.

„Dobrou noc, maličký.“

Řekl jsem, než jsem se otočil a vrátil se na lenošku.

Ležel jsem tam a čekal, dokud jsem si nebyl jistý, že spí, a pak jsem dovolil usnout i sám sobě.