Hugh a bratři Crawfordovi stáli kolem Lillyiny postele, naplněni smutkem, když sledovali, jak malá dívka ze spánku pláče po své matce.

Aniž by to tušili, byla u Lilly přítomna ještě další bytost, Pablo. Pablo se jemně dotkl jejího čela a červené šňůrky na jejím zápěstí.

V mžiku se Lillyina tvář rozjasnila drobným úsměvem.

"Hej, teď už jsem svůj dluh vůči tvé matce splatil..."

…

Letadlo přistálo na mezinárodním letišti v Clodstonu.

Když si Hugh všiml, že Lilly stále spí, vyměnil si s Gilbertem výmluvný pohled. Gilbert ji opatrně zvedl a připravil se k odchodu, přičemž zůstal mírně předkloněný, aby ji neprobudil.

Papoušek se zakýval a zakřičel: "Únosce! Únosce!"

Lilly okamžitě otevřela oči.

Crawfordovi zůstali beze slov.

Stáli v tichosti a jejich pohled se upíral na nádherného papouška se zářivě zeleným peřím.

Konečně pochopili, proč se naučil frázi "ptačí guláš".

Lilly zamrkala skelnýma očima, vlasy měla mírně rozcuchané a v náručí svírala malého plyšového králíčka. Vypadala neuvěřitelně roztomile.

Nejsilnější pouto vždy panovalo mezi Gilbertem a Jean. Vidět Lilly v tomto stavu mu připomnělo Jean, když byla ještě dítě.

Zabrnkalo to na struny jeho srdce. Objal Lilly, jemně ji pohladil po vlasech a řekl: "Zlatíčko, dorazili jsme do Clodstonu. Teď jedeme domů."

Lilly, stále ještě omámená, nepřítomně přikývla.

Auto rodiny Crawfordových už čekalo před letištěm a čtyři úhledně zaparkované prodloužené vozy Rolls-Royce poutaly pozornost kolemjdoucích.

"Můj bože! Hned to vyfoť, dělej!"

"Pro koho to auto přijelo? Taková velkolepá přehlídka!"

Když se davem prohnala vlna vzrušení, objevilo se osm urostlých mužů vedených starším pánem.

Jeden z mužů držel v náručí malé dítě. Holčička v bílých princeznovských šatičkách svírala malého plyšového králíčka.

Na rameni muže vedle ní seděl zelený papoušek.

Papoušek z plných plic zpíval: "Jejda. Nemohl jsem si pomoct; už jsem zase, zase skoro u tvého domu!"

Všichni ztichli.

Něco se zdálo... trochu divné!

Tváře osmi mužů potemněly, když rychle nasedli do dlouhého luxusního vozu, který se i s rozkošnou holčičkou pomalu rozjel pryč z letiště.

"Páni! Kdo je ta vzácná princezna?"

"Tak jí závidím! Jsem taky člověk jako ona. Jaké měla štěstí, že se reinkarnovala do tak bohaté rodiny?"

Jedna žena, která vypadala jako internetová celebrita, si to celou dobu natáčela na telefon a zvolala: "Fanoušci! Dnes jsme se toho tolik dozvěděli! Čtyři prodloužené Rolls-Royce! Máte vůbec představu, kolik jedno takové auto stojí? Je to minimálně osm milionů dolarů! Co to je za rodinu..."

Lilly se opírala o okénko luxusního vozu a její pohled se upíral na mrakodrapy venku.

Otec ji sem vzal už dříve, když se to tu ještě jmenovalo South Town. Bylo tam sice spoustu vysokých budov, ale žádná z nich nebyla tak vysoká jako mrakodrapy před ní.

"Strýčku Gilberte, tohle je ten maminčin princeznovský hrad?" zeptala se Lilly, otočila hlavu a naklonila se blíž ke Gilbertovi.

Gilbert dojatě přikývl a řekl: "Ano, tohle je princeznovský hrad tvé maminky."

Kdysi chtěli koupit ostrov a postavit pro svou milovanou sestru soukromý hrad.

Tyto příležitosti však byly ztraceny.

Nicméně...

Gilbert se na Lilly dlouze zadíval a bolest v jeho srdci začala ustupovat.

Auto brzy dorazilo k sídlu Crawfordových.

Tato rezidence se nacházela v malebné jezerní oblasti v centru města, obklopena krásnou přírodou a zasazena do klidné čtvrti.

Lilly, stále jen tři a půl roku staré dítě, ať už byla sebenchytřejší, nedokázala při pohledu na sídlo před sebou skrýt šok na své malé tvářičce.

Tady maminka vyrůstala?

Rozlehlý trávník zdobilo nespočet květin. Mohla by matku na okamžik zahlédnout, kdyby se rozběhla přes trávník tak rychle, jak jen by to šlo?

Po obou stranách sídla stály dvě řady usmívajících se sluhů. "Malá slečno, vítejte doma!"

Hugh a Anthony šli napřed a tiše spolu mluvili.

"Odteď bude Lilly drahocennou holčičkou rodiny Crawfordových a ponese naše rodinné jméno, Crawfordová."

"Dobře," přikývl Anthony.

Hugh se s ustaraným výrazem zeptal: "Jaké dívčí jméno by se k rodině Crawfordových hodilo?"

Musíme pro náš Kvíteček vymyslet jméno, a to hned.

**

V porovnání s tím, jak se zacházelo s Lilly, na tom rodina Hatcherových nebyla tak zoufale!

Rodina Hatcherových sice zbankrotovala, stejně jako jejich další společnosti kótované na burze. Nicméně šéfovi stále zbylo trochu hotovosti, aby si mohl pořídit dům nebo tak něco.

Celý majetek rodiny Hatcherových byl zabaven. Jejich bankovní účty byly zmrazeny a oni byli nuceni spát pod nadjezdem.

Život pod mostem byl pro Hatcherovy snesitelný, ale nechápali, proč je neustále někdo bije. Vždycky někdo přišel a buď je odehnal, nebo napadl.

Po třech dnech a třech nocích chůze jak nějací žebráci se konečně dostali zpět do svého venkovského rodného města...

Stephen se s vážnými zraněními doplazil zpátky. Sotva se držel při životě a věřil, že mu zbývá už jen poslední dech.

Po návratu do zchátralého rodného města našel dům v havarijním stavu. Dřív se na život na venkově díval spatra a neměl touhu starý dům opravovat. Nyní nemohl vinit nikoho jiného než sám sebe.

Stephen tam ležel, pohlcený zoufalstvím. Čím víc o tom přemýšlel, tím víc litoval svých rozhodnutí, a čím víc litoval, tím víc byl nerozhodný. Nedalo se s tím ale vůbec nic dělat!

Stephen se jen těžko smiřoval s tím, jak hluboko klesl, obzvlášť teď, když byl invalidní. Ten propastný rozdíl byl příliš velký a trápil ho až k šílenství.

"Stephene, vstávej a dej si trochu polévky..." Přistoupila k němu Debbie s miskou vaječné polévky a oči jí lehce těkaly.

Do té misky polévky přidala lžíci jedu na krysy...

Stephen se podíval na čirý vývar. Když si všiml, že v něm plave jen smítko vajíčka, vztekle miskou mrštil.

"Co to k čertu je? To mě krmíš jen tímhle...?"

V polovině slov se bolestivě ušklíbl, když si zatáhl za ránu.

Debbie sklopila hlavu, utřela si slzy a vypadala žalostně.

Z obývacího pokoje zařvala Paula: "Debbie, pospěš si a začni vařit! To nás chceš všechny nechat vyhladovět k smrti?!"

Debbie zbledla. Nebyla jejich služka, ale oni s ní tak vždycky zacházeli!

Nicméně s tím nemohla nic dělat!

Když žila jako bezdomovkyně pod mostem, pokusila se několikrát svést bohaté muže, ale z nějakého důvodu ji jejich manželky vždycky přistihly. Chytily ji za vlasy a fyzicky ji napadly.

Její jedinou dovedností bylo bavit muže, spát s nimi a manipulovat jimi. Vždycky ale skončila s prázdnou, což jí působilo nesmírnou bolest, protože Debbie uměla jen tuhle jedinou "dovednost".

Kdyby měla kam jinam jít, nikdy by v téhle zchátralé díře s Hatcherovými neskončila...

V tu chvíli Paula, která zrovna procházela populární témata na TikToku, shodou okolností narazila na--

"MŮJ BOŽE! Dnes jsme se toho tolik dozvěděli! Čtyři prodloužené vozy Rolls-Royce! Máte vůbec představu, kolik tahle auta stojí? Minimálně osm milionů dolarů!"

"Zajímalo by mě, jakou šťastnou princeznu to auto vyzvedávalo. Jsem tak žárlivá!"

Na videu bylo vidět, jak Lilly nesou do auta!

Paula najednou ucítila tlak na hrudi a těžko se jí dýchalo.

"To je nehoráznost! Baví se tak skvěle, že úplně zapomněla na své prarodiče! Jaké nevděčné dítě! Vždycky jsme na ni byli hodní, ale ona si toho neváží! Je to černá ovce rodiny..." neodpustila si Paula vyjádřit své zklamání.

Debbie se schovala v kuchyni a nenápadně si zapnula telefon, aby se podívala, co se děje.

Bylo tam osm vysokých, pohledných mužů, z nichž každý měl na sobě masku a vyzařoval z něj respekt. Na místě byla i ochranka, která klestila cestu.

Nejvýraznější postavou však byla Lilly, kterou nesli, jako by byla obklopena souhvězdím hvězd.

Debbie sledovala čtyři luxusní vozy a začínala být čím dál víc závistivá a zahořklá.

Po dvouletém boji se jí nečekaně podařilo stát se paní Hatcherovou, ale teď se ocitla v této situaci.

Z ženy, kterou mylně považovala za žebračku, se vyklubala dcera rodiny Crawfordových!

Kdyby to byla tušila, předstírala by, že je Jeaninou nejlepší kamarádkou...

Čím více o tom Debbie přemýšlela, tím více litovala, a čím více se v tom rýpala, tím silněji její zášť rostla. Nechápala, co je na Lilly tak úchvatného!

Vytáhla telefon a začala zběsile psát, až málem rozbila displej.

"Drahocenná princezna rodiny Crawfordových má zlé srdce a ze žárlivosti shodila svou nevlastní matku ze schodů, čímž jí způsobila potrat!"

"Přestože nevlastní matka utrpěla dvě těžká krvácení, podařilo se jí udržet při životě. Vinice se však do Clodstonu vrátila velkolepým způsobem a dorazila ve čtyřech luxusních vozech."

Debbie se neodvážila vypustit tuto zprávu do hlavních médií, proto ji rozeslala do různých drbnařských skupin v naději, že se bude šířit rychlostí blesku.

Zrovna když tu zprávu vypustila, zaslechla zvenčí něčí hlas: "Je tady policie." Vyděšeně se jí roztřásly ruce, až jí telefon upadl na podlahu!

Paula vtrhla do kuchyně a úzkostlivě řekla: "Rychle, je tady policie. Vezmi Stephena a okamžitě odejděte!"

Debbie byla postrčena do Stephenova pokoje. Stephen zpanikařil. Když viděl, že se Debbie pohybuje příliš pomalu, vlepil jí facku a zařval: "Dělej! Pomož mi vstát a jdeme!"

Debbie snášela bolest a pomohla Stephenovi utéct zadem přes kuchyň. Šlápl do bláta, kravského trusu a další špíny, aniž by mu to vadilo. Byl v zoufalé situaci!

Když se dozvěděli, že je rodina Hatcherových uzavřena a skrývá se v horách, ukryli se oba na polích. Přestože už byla tma, neodvážili se vrátit.

V horách byla krutá zima a oba se třásli...

Stephen se podíval na Debbie, která byla hned vedle něj, a dojatě promluvil: "Jsi ta nejlepší. Vždycky jsi stála po mém boku..."

Debbie se láskyplně usmála.

Nedělala to z upřímné náklonnosti, spíš myslela na vlastní budoucnost.

Už jednou byla vdaná. Kdyby se chtěla provdat do jiné bohaté rodiny, musela by mít vlastnosti, které by se vyrovnaly ostatním.

Například vlastnost být "laskavá a loajální, a nikdy neopustit svého bývalého manžela, ani když zbankrotoval". To bylo něco, o co stálo za to usilovat.

To byl ten skutečný důvod, proč Stephena neopustila!

Žena, která si cení citů a věrnosti, ale manžel s ní špatně zachází, mohla v jiných mužích vyvolat soucit a lítost...