„Pomoc!“

Arissa ucítila na špičce ucha vlhký, horký dech, když ji zezadu sevřel nějaký muž.

Reflexivně sebou házela a snažila se vymanit z jeho pevného objetí, ale marně.

Oči se jí zalily strachem a její tělo se v zoufalství prudce třáslo.

Její vlastní otec ji prodal!

„Pusťte mě!“ zakňourala, než byl její hlas nakonec zadušen.

„Neboj se. Určitě za to převezmu odpovědnost,“ vyhrkl muž tichým, chraplavým hlasem.

Muž jí silnou rukou ucpal ústa a začal si se svou křehkou obětí dělat, co se mu zlíbilo.

O devět měsíců později se v opuštěném domě ozval pláč dítěte.

„Paní Adamsová, je to chlapec!“

„Odneste ho odsud!“

Okouzlujícně oblečená Danna Adamsová stála před improvizovaným porodním sálem, štípala se do nosu a mračila se na tu krvavou scénu uvnitř.

Žena středního věku, která uvnitř asistovala, náhle vykřikla.

„Co se stalo?“ vyštěkla Danna. Na toto dítě čekala tak dlouho, nemohla si dovolit žádnou nehodu.

„Paní Adamsová, jsou to dvojčata!“ vydechla žena, když vyběhla z místnosti a svírala v náručí pár novorozenců. „A oba jsou to kluci!“

Danna vrhla na novorozence znechucený pohled. Děti, stále pokryté mázkem a krví, vypadaly jako dvě rozmačkané brambory. „Proč jsou tak oškliví?“

Uvažovala, jestli je rodina Grahamových neodmítne.

„Takhle vypadají všechny děti, když se narodí. Za pár dní budou vypadat mnohem lépe,“ řekla žena. Byla to porodní bába, kterou Danna narychlo sehnala.

„Pospěšte si a všechno ukliďte. Musím je odvézt,“ nařídila Danna a odmítavě mávla rukou.

„Ano.“ Porodní bába se vrátila do místnosti, položila děti stranou a začala uklízet.

Po vyčerpávajícím porodu ležela Arissa Yorková na posteli a lapala po dechu. Její tělo se chvělo rozhořčením nad tou bezcitnou výměnou názorů venku.

Kdo je ta žena? Proč mi bere mé děti...

Vtom ji do břicha zasáhla další ostrá bolest. Zatnula zuby, začala lapat po dechu a měla pocit, jako by v ní bylo ještě něco, co se snaží dostat ven. Jak upadala do bezvědomí a zase se z něj probouzela, její tvář byla teď bledá jako stěna.

Moje děti...

„Už jste hotová?“ pobídla ji Danna netrpělivě.

„Za minutku!“ Porodní bába spěšně přikryla děti čistými přikrývkami a chystala se opustit místnost, když si všimla, že s Arissou něco není v pořádku.

„P-paní Adamsová!“ vykřikla.

„Co je s vámi? Vyneste ty děti. Hned odjíždím!“ Danna, která už byla na pokraji výbuchu, měla chuť porodní bábu umlčet.

„Paní Adamsová, j-jsou tam čtyři... Jsou tam ještě další čtyři děti!“ Oněmělá porodní bába zírala na další děti vycházející z matčina lůna.

Danna vstoupila do místnosti. Ze slizce vypadajících dětí ležících vedle Arissy se jí zvedal žaludek.

„Je to snad prase? Jak mohla počít tolik dětí najednou?“ ušklíbla se nevěřícně a vytrhla porodní bábě první dvě děti z náručí.

„Vezmu si jen tyhle dvě. Těch zbývajících čtyř se zbavte. Prostě je spalte, nebo tak něco.“

„Ale když je spálíme, tak nás chytí...“ vykoktala ze sebe v hrůze porodní bába. Jak nelidské by to bylo?

Dannin pohled, zabarvený zlověstným zábleskem, těkal kolem Arissina bezvládného těla. „Musí zemřít. Předhoďte ji šelmám. Postarejte se, aby z toho nevyvázla živá! Tady je pět milionů. Až se všechno vyřídí, dám vám dalších pět.“

Tvář porodní báby se rozzářila, když její oči spočinuly na bankovní kartě v Dannině ruce. Okamžitě ji přijala s úsměvem od ucha k uchu.

„Děkuji vám, paní Adamsová. Nebojte se. Dohlédnu na to, aby nezůstala ani stopa!“

„Až to bude všechno vyřízené, vraťte se do svého rodného města na venkově a nikdy nikomu neřekněte ani slovo, jinak... Víte, čeho jsem schopná!“ vyhrožovala Danna.

Z jejího hlasu čišela čirá zloba.

„Ano, ano. Rozumím!“

Když Danna odešla, porodní bába zavolala své muže. Společně nasoukali Arissu do dodávky spolu s těmi čtyřmi dětmi. Vůz brzy s rachotem odjel na odlehlé místo, kde měli ty nešťastné duše vyhodit.

Pro jistotu dětem zacpali ústa hadry, aby jejich pláč nebudil pozornost. Zbědované děti, zbavené základního způsobu projevu, se s popelavými tvářemi neklidně ošívaly vedle své matky.

Uplynulo několik hodin, když se řidič otočil k porodní bábě a nařídil: „Teď je vyhoďte!“

Porodní bába ucítila, jak se jí rozbušilo srdce a zaplavila ji úzkost. „Nevšimnou si jich lidé?“

„Nesmysl – není tu ani živá duše. Raději si pospěšte, než se tu objeví šelmy, jestli nechcete, abychom se my dva setkali se stvořitelem. Nebo si snad přejete, aby po vás ta ženská šla?“

Při zmínce o Danně přejel porodní bábě mráz po zádech. Pocit viny ze zabití ženy a čtyř novorozenců nebyl nic v porovnání s možností, že by Dannu urazila.

No, v první řadě se neměli s paní Adamsovou vůbec zaplést.

„Nemstěte se mi, až se z vás stanou duchové. Strašte paní Adamsovou. To ona vydala ten rozkaz!“ Porodní bába se zocelila a vystrčila je z vozidla.

„Dobře. Jeďme!“

Neplodná pustina brzy znovu upadla do ticha, když dodávka zmizela za obzorem.

Arissa a její čtyři děti, napůl mrtvé, teď zůstaly napospas osudu.