O pět let později se Arissa na mezinárodním letišti v Dellmooru zhluboka nadechla a nasála známý vzduch tohoto místa.

Její bystré oči za slunečními brýlemi sledovaly rušný dav a ona se ponořila do typického ruchu této země.

Byla zpět.

Ačkoli měla tvář napůl zastíněnou slunečními brýlemi, její jemná pleť vypadala nesmírně úchvatně. Přihlížející z ní jen stěží dokázali odtrhnout zrak.

Krásky byly přece stvořeny k tomu, aby se obdivovaly. To platilo pro přihlížející všech věkových kategorií a pohlaví. Co však přitahovalo pozornost ještě více než ona žena, byly čtyři malé děti, které se kolébaly vedle ní.

Každé z nich mělo na zádech jinak barevný batoh s potiskem z kreslených pohádek a v ruce táhlo miniaturní kufřík. Navíc všichni měli na sobě oblečení, které ladilo s tím matčiným – kombinaci černých triček, džínů a bílých tenisek, což působilo prostě, a přesto šik.

Hnědé barety lemovaly jejich výrazné oči a jemné rysy, což u přihlížejících vyvolávalo úžas.

Zajímavé bylo, že z jejich výrazů zároveň vyzařovala nenucenost, naivita, radost i zvědavost, jak se každý z nich rozhlížel kolem sebe a vstřebával okolí. Přihlížející fascinovalo zejména to, jak dospěle se chovali.

„Páni! Čtyřčata! To jsou ale krásné děti!“

„Tak moc závidím jejich mamince, že má tak rozkošné děti. Musí s nimi být hrozná zábava nakupovat!“

„Všechny jsou obdařené tak úžasným vzhledem! Kdybych byla obdařená tak krásnými dětmi, bezpochyby bych se chichotala i ve snech!“

„Nejsou to nějaké celebrity, že ne? Ta žena je tak elegantní a hezká. Rozhodně vyniká.“

„Pšt, co ty o tom víš? S Dani se nemůže měřit. Moje Dani je ta nejpřitažlivější ženská na světě!“

Tyto výkřiky nebyly pro Arissu ničím novým. S bezpočtem podobných epizod se setkala už v zahraničí. Kdykoli vyšla s dětmi ven, okamžitě se staly středem pozornosti.

Pokračovala ve vedení čtyř dětí k východu. Ohlédla se, aby je spočítala, a řekla: „Zlatíčka, držte se blízko. Neopozděte se.“

Děti za ní šly v jednom zástupu jako šustící ocas. Pro všechny přítomné to byl hřejivý pohled.

Většina přihlížejících vytáhla telefony a začala si je fotit. Někteří dokonce natáčeli videa a nahrávali je na platformy pro sdílení videí, přičemž jim dávali chytlavé názvy s jednohlasným důrazem na čtyřčata. Tato videa se brzy stala virálními a nasbírala spoustu lajků.

„Rozumíme, mami!“ Čtyřčata poslušně kráčela za Arissou a stahovala si okraje baretů, když si je přihlížející fotili.

Nejmladší ze čtyřčat, Jesse Yorková, byla ze všech nejostýchavější. Vzhledem k tomu, že byla na tak přeplněném letišti poprvé, nervózně se držela lemu máminy halenky a pokorně pronesla: „Mami, všichni se na nás dívají. A taky si nás fotí!“

„To je v pořádku.“ Arissa se čas od času otočila, aby děti zkontrolovala a ujistila se, že žádné nechybí.

„Neboj se. Jsme prostě tak dobře vypadající, že si nás lidé nemůžou nevyfotit!“ poznamenal Jasper York, třetí ze čtyřčat, který pochodoval za Jesse. Jako nejnarcističtější ze svých sourozenců se drze zazubil na dospělé, kteří si je fotili.

„To je porušení našich osobnostních práv!“ Zachary York svraštil obočí. Jako nejstarší bratr pochodoval v zástupu jako poslední a pomáhal dávat na své sourozence pozor.

„Je to v pořádku, dokud nedělají nic špatného. Jen se jim líbíme, to je všechno!“ Nejenže byla Arissa na pozornost lidí zvyklá, ale také věděla, že si je přihlížející budou nenápadně fotit, i kdyby je požádala, aby toho nechali. Když si zachová nadhled, usnadní si to, stejně jako by si ona fotila příjemné scenérie a lidi, aby je mohla později obdivovat.

Zachary si to však nemyslel. Udržoval si odstup od přihlížejících a nevyžádaná pozornost ho urážela. „Přestaňte fotit! Můj bratr se bojí!“

„Nezařazujte je do svých záběrů. Foťte jenom mě!“ Jasper se usmál a zaujal několik líbivých póz.

Po Jasperových slovech dav, který po Zacharyho námitce zrovna schoval telefony, začal znovu fotit. „Jak roztomilé! Děti, vy jste tak hezké! Udělaly jste mi den!“

„Děti, vy jste čtyřčata? Jste si tak podobní a jste nesmírně okouzlující! Můžu se s vámi všemi vyfotit?“