Pohled Caliany

Když jsem sledovala, jak se mě můj nový Alfa zastává proti té dívce jménem Candace, vzpomněla jsem si na to, co říkali Marcus a Marcos u snídaně – že je to jeho hlavní děvka. Očima mi bleskla bolest, kterou vzápětí vystřídal vztek a hněv. Zdvořile jsem se omluvila a nechala ho s tou ženou o samotě.

"To otravné jméno je Candace, uděláte dobře, když se od ní budete držet dál, Luno." Otočila jsem se a stála tváří v tvář Aubrey, byla to jedna z těch nesmírně milých dam.

Zrak mi padl zpět na skupinku, kde stál Alfa Edward. Candace stála těsně u něj a dotýkala se ho tím nejnenápadnějším, ale smyslným způsobem. Cítila jsem znechucení a musela jsem bránit své vlčici, aby nevystoupila na povrch a neurvala jí obě ruce, ale víc jsem se zlobila na muže, který to dovolil a nebyl schopen ji odehnat. Jak dlouho to bude pokračovat, tahle neúcta... Zvyknu si na to někdy? Zvykne si vůbec někdy člověk na to, že se jeho druh důvěrně stýká s jinými?

Začala hrát hudba a Jamal mě zdvořile požádal o tanec. Chtěla jsem odmítnout, ale usmíval se na mě tím svým způsobem a lidé se dívali. Souhlasila jsem, že si s ním zatančím, ale ne nadlouho, protože mi oči neustále těkaly k mému krutému druhovi. On a Candace si byli blízko a jakkoli jsem se snažila je ignorovat, už to dál nešlo.

Tajně jsem vyklouzla z tanečního sálu a vyšla ven do zahrady. Vzduch byl osvěžující a na rtech mi zatančil lehký úsměv z nečekaného klidu, který jsem pocítila, ale netrval dlouho. Po páteři mi přejel mráz a má vlčice se znovu probrala, protože vycítila, že nás někdo sleduje. Můj pohled zabloudil hlouběji do keřů a tam jsem spatřila červené oči. Napjatě mě pozorovaly, ale postavu jsem neviděla. Mohla to být kočka? Snažila jsem se nasát pach, ale žádný tam nebyl. Pomalu jsem couvala a přitom nespouštěla zrak z toho stvoření s červenýma očima. Do někoho jsem narazila a zavrávorala, ale moje tělo nedopadlo na zem, zachytily mě silné paže. Podívala jsem se do tváře svého zachránce.

Naše pohledy se střetly.

"Ahoj," řekl muž s úsměvem. Přikývla jsem a narovnala se, abych mu stála tváří v tvář.

"Ahoj... Ahoj," vypískla jsem a on se ušklíbl. Ten muž byl přitažlivý a sebevědomý, z aury, kterou vyzařoval, jsem poznala, že je to Alfa, vlkodlačí Alfa. Rychle jsem pohlédla zpět po těch červených očích, které mě sledovaly, ale už byly pryč.

"Zdravím, Luno," pozdravil mě Alfa přede mnou.

"Já jsem Michael, ještě nás nepředstavili," chtěla jsem mu potřást rukou, ale on ji pevně uchopil a vedl mě směrem k sídlu.

"Neměla byste se toulat daleko od domu, takovéto události bývají poměrně nebezpečné, protože do smečky má přístup mnoho lidí," řekl.

"Potřebovala jsem jen trochu na vzduch."

"Vypadáte smutně, Luno, jste v pořádku?" zeptal se a zadíval se na mě, jako by mi viděl přímo do duše. Začala jsem si nervózně hrát s prsty.

"Jsem v pořádku, Alfo," věnovala jsem mu drobný úsměv a otočila se k odchodu, ale on mě chytil za ruku. Tělo mi zalilo horko a dech se mi trochu zachvěl, jak dal naplno pocítit svou Alfí auru.

Náhle se ozvalo hlasité zavrčení a já se ani nemusela otáčet, abych zjistila, komu patří.

Alfa Edward.

Díval se na nás, jako by chtěl někoho zavraždit. Jako vždycky. Měl zatnuté pěsti a hruď se mu zvedala a klesala. Stydím se to přiznat, ale přišel mi zničujícím způsobem pohledný. Instinktivně jsem se snažila odtáhnout od Alfy Michaela, ale ten mě dál držel za paži a klidně zíral na mého krutého druha.

"Alfo Michaeli," ušklíbl se ledovým tónem. Alfa Edward mě chytil kolem pasu a přitáhl si mě blíž, až se mi po kůži rozeběhlo mravenčení.

"Alfo Edwarde, zrovna jsem mluvil s vaší Lunou," řekl jemně, jeho pohled na mně utkvěl o něco déle a můj druh znovu zavrčel.

"Nějaká zajímavá konverzace?"

"Jen mi vyprávěla, jak je šťastná," zalhal, aniž by ze mě spustil oči.

Alfa Edward se třásl, cítila jsem mezi nimi nepřátelství, ale oba se to snažili udržet v civilní rovině.

"My jsme skutečně šťastní."

"Tak proč si ji neoznačíte? Kdyby byla moje, už by-"

"No, tvoje není, Michaeli... Musíme uvnitř probrat nějaké obchody. Najdu si tě ve své kanceláři s mým bratrem."

Alfa Michael mi věnoval okouzlující úsměv, ze kterého jsem se začervenala.

"Uvidíme se, Luno Caliano." Způsob, jakým to řekl, působil tak nepatřičně, jako by se snažil muže vedle mě vyprovokovat.

Jakmile Alfa Michael odešel, Alfa Edward si mě k sobě hrubě přitáhl. Byli jsme tak blízko, že jsem cítila, jak mi jeho horký dech lechtá kůži, a jediné, po čem jsem toužila, bylo přitisknout své rty na jeho. Oči mi utkvěly na jeho plných rtech, když mnou trhl. Sykla jsem bolestí, jak se mi jeho prodloužené drápy zaryly hluboko do kůže, až vytekla krev.

"Proč ses bavila s tím zmetkem?!" zavrčel mi do tváře.

"Ty... ubližuješ mi," vypískla jsem. Výraz v jeho tváři se rázem změnil v hrůzu a odstrčil mě. Udeřila jsem se nohou o betonovou lavičku a zkřivila tvář bolestí.

"Kurva," zamumlal a vrhl se ke mně, ale zvedla jsem ruku a naznačila mu, ať se nepřibližuje. Zastavil se a sledoval mě se zvláštním zájmem. Vyhrnula jsem si šaty, abych si prohlédla zranění, a zdálo se, že jsem si vyvrtla kotník. Bolelo to.

Zasyčela jsem a v příštím okamžiku se Alfa Edward objevil přede mnou a začal mi ho hladit. Jak se mě dál dotýkal, bolest, kterou jsem cítila, se rozplynula a vystřídal ji příjemný elektrický vjem. Nečekaně mě zvedl do náruče jako nevěstu. Vzhlédla jsem na jeho tvrdé rysy a lákalo mě přejet prstem po jeho dokonalé čelisti.

Byla jsem příliš zabraná do snění, než abych si vůbec uvědomila, že jsme došli do mého pokoje. Hodil mě na postel a vyšel ven.

"Zmetek," zamumlala jsem.