Pohled Edwarda

Dělal jsem, co jsem mohl, abych toho idiota Michaela nezabil. Co do prdele dělal, že se vybavoval s tou Meyersovic holkou? Vřela ve mně krev, když jsem viděl, jak se jí dotýká. Tak moc jsem chtěl přeměnit a roztrhat ho na kusy jen za to, že se opovážil dýchat s ní stejný vzduch.

Michael byl Alfou jedné z nedalekých smeček, jeho území je rozlehlé, ale ne tak rozsáhlé nebo bohaté jako naše. Vždycky nám byl v obchodu konkurencí, ale naše smečky jsou spojenci, takže nikdo nemohl zaútočit.

"Dean včera napadl mé hranice, shromažďuje armádu a my ho musíme zastavit," informoval mě. Michael a já jsme měli společného nepřítele, takže jsme spolupracovali na obraně smeček v tomto regionu.

Po projednání strategie jsme se uložili ke spánku, do svého apartmá jsem však hned nešel. Otevřel jsem pokoj své takzvané družky, protože mě lákala její vůně. Přejel jsem pohledem po jejích dokonalých tvarech. Je nádherná a skutečnost, že po ní Ward tak zoufale toužil, mě nutila nenávidět ji ještě víc. Její dlouhé řasy se zachvěly a myslel jsem si, že se probudí, ale neprobudila. Přistoupil jsem blíž a dřepl si k ní, rty měla lehce našpulené a vypadala, že má nějaký tísnivý sen. Pohladil jsem ji po vlasech a ona se zhluboka nadechla.

Proč musí být tak neskutečně přitažlivá? Zatraceně, tahle ženská. Vypadl jsem z pokoje dřív, než mě můj lykan mohl ovládnout a ojet ji přímo tam.

Pohled Caliany

Dnes jsem se probudila s pocitem klidu, visely tu zbytky jeho vůně. Přišel ten krutý Alfa včera v noci? Poté, co jsem se připravila na nový den, vyšla jsem z pokoje na snídani. U stolu jsem našla bratry, a jako obvykle se na mě neusmál nikdo jiný než ten prostřední.

"Tati!" Otočili jsme se za tím hláskem a malá holčička, kterou jsem viděla před několika dny, běžela k Alfovi Edwardovi. To je jeho dcera? Říct, že jsem byla v šoku, by bylo slabé slovo. Nevěděla jsem, že má dítě. Alfa se na ni usmál a srdce mi málem vyskočilo z hrudi, nikdy předtím jsem ho neviděla se usmát a bylo to úchvatné! Měl dokonalé bílé zuby. Přistihla jsem se, že se usmívám, když jsem sledovala, jak se k sobě láskyplně mají. Holčička se ke mně otočila a rozzářila se.

"Tati! To je ta krásná paní, o které jsem ti říkala," slezla Alfovi Edwardovi z klína, přišla ke mně a natáhla ruce, abych ji zvedla, což jsem udělala a posadila si ji na klín.

"Ahoj, koťátko," usmála jsem se. Je hrozně roztomilá s těmi svými blond copánky a hezkou malou tvářičkou.

"Já jsem Love, jak že se to jmenuješ... Ne, neříkej mi to, jsi Caliana!" vykřikla, když si na jméno vzpomněla. Nemohla jsem si pomoct a usmála se na ni. Cítila jsem na sobě cizí pohledy, ale soustředila jsem se jen na to roztomilé stvoření v mém náručí.

"Máš to nejkrásnější jméno a můžeš mi říkat Cali," odpověděla jsem a naladila se na její energii. Chvíli jsme se bavily, když prohlásila:

"Jsem tatínkova láska, a proto mě pojmenoval Love," rozzářila se a můj pohled zabloudil k tomu krutému Alfovi. Zrak měl upřený na svou dceru a v jeho jinak nesnesitelných očích jsem viděla něhu. Love mi seskočila z klína, aby pozdravila zbytek rodiny, a všichni ji nesmírně rozmazlovali.

Po snídani jsem šla do svého pokoje a Love nakoukla dveřmi: "Pojď dál!"

Malá princezna vešla dovnitř a vyskočila na postel.

"Půjdeš se mnou k vodopádům?" zeptala se se našpulenými rty.

"Hmm, kde to je?" zeptala jsem se.

"Není to odsud daleko, asi 2 kilometry. Taťka říkal, že mě tam vezme, ale má zase moc práce," zaškaredila se se smutným výrazem ve tváři. Vzala jsem její tváře do dlaní.

"Půjdu s tebou." Zavýskla a předvedla malý taneček. Vidět ji šťastnou mě z nějakého důvodu naplňovalo zadostiučiněním.

Šly jsme k vodopádům a bylo to úžasné, dokázala bych tam zůstat celý den, ale malá princezna se nudila, a tak jsme šly do její obrovské pevnosti na čajový dýchánek. Měla tu toho spoustu, včetně umělých tiár, které jsme si nasadily.

"Podej mi cukr, prosím." Podala jsem jí cukřenku a ona si do svého malého bílého šálku přidala dvě kostky.

"Jsem tak ráda, že si vezmeš mého tatínka," povzdechla si. Přimhouřila jsem oči, nikdo neříkal nic o svatbě.

"Kdo ti to řekl?" vyzvídala jsem. Její oči rázem vypadaly rozrušeně, jako by byla přistižena při něčem špatném. Usmála se, abych ji uklidnila, a položila si malé ručky do klína.

"Vím, že bych neměla odposlouchávat, ale udělala jsem to a strejda řekl tátovi, že se za pár dní musíte vzít," zajásala a já vyskočila na nohy.

"Cože!"

Nadskočila, vyděšená mým výbuchem, a já se okamžitě uklidnila. Zhluboka jsem se nadechla a klesla na kolena.

"Omlouvám se, princezno, byla jsem jen v šoku. Nikdo mi o žádné svatbě neřekl," promluvila jsem klidně. Znovu se usmála.

"To je v pořádku. Jsem si jistá, že ti to bude slušet, budeš krásná jako Barbie! Vlastně už tak vypadáš, až na ty vlasy!" Ach zlato, kdyby jen tušila. Proč s tím Alfa souhlasil? Být jeho Lunou bylo něco jiného než manželství. Z pozice Luny jsem mohla vycouvat, ale manželství váže lidi na celý život a já tu neplánuji zůstat dlouho. Musela jsem to odmítnout, nebylo to součástí dohody, kterou s Vincem uzavřeli. Měla bych zavolat domů a probrat to.

Nemůžu si vzít muže, který mě nenávidí, Alfa Edward ani nebere na vědomí mou přítomnost a na veřejnosti se důvěrně stýká s tou svou milenkou! Do očí se mi nahrnuly slzy, a než stihly ukápnout, setřela jsem je.

"Nechceš si se mnou zatančit?" Můj žal se zdál být ten tam, jakmile holčička promluvila.

"Nevěděla jsem, že tu máš reprák."

"Jo, strejda Marcos a Marcus mi ho postavili, takže jsem skvěle propojená," řekla hrdě a já ji pohladila po tváři.

S Love jsme se tak dobře bavily, že jsme si ani neuvědomily, že se venku stmívá. Vykoukla jsem a popadla ji za ruku.

"Je tma, musíme jít," oznámila jsem jí. Zamračila se, ale přikývla. Bylo na ní vidět, že se jí tu líbilo. Když jsme vyšly z pevnosti, potkaly jsme dva obrovské muže. Přitáhla jsem si Love blíž k sobě.

"To je jen hlídka, táta je určitě poslal," řekla Love a zamávala mužům, kteří se na nás usmáli.

Šly jsme asi pět minut, než jsme došly domů.

Srdce se mi svíralo úzkostí, protože jsem věděla, že o ni budou mít strach. Sama mi dokonce řekla, že jí nedovolí chodit ven bez ochranky a její otec je s ní neustále v telepatickém spojení.

Jakmile jsme dorazily k sídlu, oba strážci zmizeli a já se připravila na nejhorší, než jsme vešly dovnitř. Sluhové nás obklopili a ptali se, jestli jsme v pořádku.

"Juanito, děje se něco?"

"Bratři vás šli hledat, všichni jsme měli takový strach," řekla a hladila Love po vlasech.

"Proč? Nebyly jsme daleko," odpověděla jsem jí.

"Love, běž prosím k chůvě Giselle, musíš se připravit na večeři." Dívka zdvořile přikývla a pustila mou ruku.

"Víte, Luno, jeden z nepřátel Alfy se už nějakou dobu zaměřuje na tuto smečku, takže když na hranicích zpozorovali některé z jeho banditů, mysleli jsme na nejhorší," informovala mě a já pomalu přikývla.

Nevěděla jsem to a nechtěla jsem nikomu přidělávat starosti; srdce se mi však zachvělo při pomyšlení, že Alfa Edward měl strach.

Ne, neměla bych lhát sama sobě, neměl strach o mě, měl strach o svou milovanou dceru.

"Půjdu se osvěžit," řekla jsem služebnictvu a zamířila nahoru, ale hrubý hlas mě přiměl se zastavit.

"Kam jste kurva šly?!"