Pohled Caliany

Stejně jako včera ráno, i dnes mě probudila vůně citrusů. Vstala jsem z postele a věnovala se své ranní rutině. Nemám moc co na práci, takže se jen zdržuji uvnitř. Sedím na pohovce u okna a čtu si svou oblíbenou knihu, Kamenného býka. Usmívám se u čtení, ale myšlenky mi zabloudí k Alfovi. Proč si mě koupil, když mě tak moc nenávidí, a není snadné mě prostě odmítnout? Hnusím se mu tak moc, že ani to nedokáže a raději se mě rozhodl trestat?

Nechtěla jsem už na Alfu myslet, a tak jsem šla do sprchy. Po osprchování jsem se osušila a oblékla si kraťasy a tílko, protože je dnes horko. V žaludku mi zakručelo, a tak jsem sešla dolů nasnídat se. Když jsem scházela ze schodů, ocitla jsem se tváří v tvář zádumčivému Alfovi. Zadrhl se mi dech, když po mně přejel pohledem. Bylo to poprvé, co se na mě podíval s takovou něhou. Zableskla v něm touha, ale byla pryč tak rychle, jak jsem ji zahlédla.

"Dobré ráno, Alfo," pozdravila jsem plaše a sklopila hlavu. Jen přikývl a prošel kolem mě, ale naše paže se nějakým způsobem otřely a mým tělem projely jiskry. Trhl sebou, což naznačovalo, že je cítil také. Zmocnila se mě surová touha po něm, ale dokázala jsem se ovládnout a rychle zmizet. Když jsem dorazila do kuchyně, objevila jsem tam muže, kterého jsem ještě nikdy neviděla. Byl pohledný, měl černé vlasy a hnědé oči. Postavil se a odstrčil od sebe talíř.

"Luno!" pronesl vesele a blížil se ke mně, jako bychom byli přátelé. Přes své zastrašující svalnaté tělo byl velmi přátelský.

"Ahoj," usmála jsem se na toho gentlemana.

"Zdravím, jsem Garret, válečník a ten nejlepší šéfkuchař," řekl. Přikývla jsem a šla se posadit k ostrůvku. Garret přešel ke sporáku, začal mi připravovat snídani a celou dobu si povídal. Jen se sám vychvaloval, jak dobrý je kuchař, svými vtipy mě nutil se usmívat a smát.

"Tak, kolik je vám let, Luno?"

"Je mi dvacet, a vám?"

"Pětadvacet," odpověděl. Postavil přede mě talíř plný klobás, vajec a opečeného chleba, toho jídla na tácu bylo strašně moc.

"To všechno nesním!" vyhubovala jsem mu a on se zasmál.

"Ale samozřejmě, jste přece vlčice."

Pustila jsem se do toho a on se ke mně připojil. Zatímco on jedl víc klobás, já si zamilovala borůvky a tousty.

"Takže, Luno, už jste si byla prohlédnout smečku?" zeptal se a já zavrtěla hlavou. Po snídani mě Garret chtěl provést po území smečky a já souhlasila. Žil tady, ale na nějakou dobu byl pryč trénovat válečníky v jiné smečce. Odešel do svého pokoje a převlékl se.

"Připravena?" Přikývla jsem a nastoupila do jeho černého pick-upu na místo spolujezdce. Vyprávěl mi o smečce víc a o tom, jak moc jsou sjednocení, ale to mi připomínat nemusel. Tahle smečka byla ta nejmocnější a nejkrutější na míle daleko a pověst jejich Alfy ztěžovala komukoli byť jen pomyšlení na útok.

Území smečky bylo naprosto nádherné a udržované, všude byly hlídky v uniformách, dokonce tu měli i policejní stanici.

"To je dům smečky?" zeptala jsem se a ukázala na obrovské sídlo uprostřed.

"Ano." Bylo velkolepé a na vysoké úrovni, dům mé bývalé smečky se vedle něj mohl jít zahrabat. Vešli jsme do domu a překvapivě mě všichni velmi vřele a s respektem přivítali. Garreta okamžitě obklopilo několik dívek a on se usmíval, jako by vyhrál v loterii. Protočila jsem panenky.

"Dámy, dámy, klid. Uklidněte se, já se vrátím. Jen dělám Luně prohlídku."

"Dobře, Garrete," odvětily jedním hlasem a červenaly se. Vypadalo to jako jeho fanklub.

"Takže ty jsi tady docela hvězda, co?"

"Tak nějak. Jsem elitní bojovník a hraju v kapele. Hrajeme příští týden, měla byste dorazit."

"Vážně? Kde?"

"V největší místní hospodě, jasně, jsme tady docela velký zvířata," zasmál se. Garret pokračoval v prohlídce domu, až jsme nakonec dorazili do společenské místnosti.

"Dům smečky je půvabný," poznamenala jsem.

"Copak to tu máme," ozval se ode dveří smyslný hlas a já se prudce otočila. Vůbec mě netěšilo, že vidím tu dívku, která se lepila na mého druha na uvítacím ceremoniálu. Nejradši bych jí z té tváře smazala ten samolibý výraz pořádnou fackou.

"Není to snad ta naše čerstvě koupená Luna?" rýpla si a já si odfrkla a zlostně se na ni podívala.

"To je ona?" promluvil další hlas. Těch dvou dívek stojících za ní jsem si ani nevšimla. S těmi úspornými hadříky na sobě obě vypadaly jako šikanátorky a děvky v jednom.

"Jo, to je ta, kterou si oficiálně vybral místo mě, Martho," odplivla si.

"Aspoň že k tobě pořád chodí," mrkla jedna z nich a Candace ze sebe vydala hraný smích. To už ji snad Alfa nešuká?

"Hele, poslouchej, děvko, jak se opovažuješ ukrást jí chlapa," promluvil ten jedovatý hlas a snažil se mě zastrašit. To se jí ale nepovede.

"Její chlapa? Nerozesmívejte mě, dámy. Za prvé, Candace ošuká kohokoli, kdo má moc," uchechtl se Garret.

"Tohle není tvoje věc. My se tady bavíme s tou děvkou, co krade chlapy!" zaječela Martha. Garret k ní nakročil, ale zarazila jsem ho rukou a udělala krok směrem k těm třem ženám. Oči mi zářily a ony ucouvly. Vím, co jsou zač. Níže postavení lykani, kteří si vydobyli uznání tím, že spali s mocnými muži.

"Poslouchejte mě, dámy, jejichž jména si sotva pamatuju, držte se ode mě kurva dál a nepokoušejte se mě zastrašit, protože je to předem prohraná bitva. JÁ JSEM VAŠE Luna a jakákoli urážka z vaší strany povede k trestu, vyjádřila jsem se jasně?" pronesla jsem pomalu. Zalapaly po dechu. Popadla jsem jejich vůdkyni pod krkem, stiskla jí hrdlo, až jí vylezly oči z důlků. Už tak se ke mně ten krutý Alfa chová jako k hadru a já odmítám snášet další urážky od jeho běhen.

"Nějak vás neslyším," procedila jsem skrz zuby a stiskla pevněji. Její kamarádky už už chtěly vyrazit proti mně, ale Garret u nich byl ve zlomku vteřiny a popadl je za paže. Okolo se začalo srocovat několik lidí a šeptat si. Candace plakala a zběsile přikyvovala. Pustila jsem ji a ona se s pláčem zhroutila na zem.

"Alfa o tomhle uslyší," popotáhla. Prošla jsem kolem ní a opustila místnost. Členové smečky mě při odchodu brali na vědomí, zdvořile jsem se na ně usmála, dokonce jsem na pár vteřin prohodila slovo a pozdravila děti. Uvnitř jsem však vařila vzteky, ale nedala jsem to na sobě znát. Překvapilo mě, když se můj pohled střetl s Marcusem, ale jen na mě kývl a šel svou cestou v doprovodu několika mužů.