Pohled Caliany

„To byla sranda, jsi fajn,“ zasmál se Garret, když se ke mně připojil u svého pick-upu. Jen jsem se zamračila, užíval si to až příliš. Strávili jsme den průzkumem smečky a on mě vzal na obrovské cvičiště. Nebylo to vůbec takové, jak jsem si představovala, smečka „Zlatého kamene“ byla vskutku obrovská a lidé měli pravdu, když se jí báli. Byli tam stovky dobře stavěných vojáků. Někteří běhali a jiní bojovali, a ty stovky vojáků byly dobře zorganizované do skupin. Když si Garret uvědomil, že zírám v úžasu, popadl mě za ruku a odvedl mě do nějaké místnosti.

„Tohle je znovu to cvičiště, a ano, jsme ti nejlepší,“ protočila jsem oči, ale přikývla. Muži se na mě dívali jako na lahodné sousto, zatímco jiní pískali.

„Běžte radši zpátky trénovat, vy chlípní psi!“ křikl Garret hravě. Muži pískali a tleskali.

„Je to kost!“ křičeli.

„Nechceš ochutnat?“ mrkl na mě jeden chlápek s hravým úsměvem.

„VY ZASRANÝ HAJZLOVÉ. Tahle dáma tady je nová Luna!“ oznámil a všichni zbledli. Strach ovládl jejich tváře, když se mi hluboce uklonili a omlouvali se za své chování. Já ale nebyla naštvaná, jen žertovali a bavili se.

„To je v pořádku,“ řekla jsem a zdálo se, že se jim ulevilo. Copak si mysleli, že je potrestám?

„Jsem tady, abych si vyzvedl tašku ze skříňky, můžeš tu na mě počkat? Hned se vrátím,“ řekl a odběhl do šaten. Posadila jsem se na lavičku, zatímco jsem čekala, ale rychle jsem se začala nudit a rozhlížela se kolem. Válečníci byli dobří a bylo fascinující je sledovat.

„Caliano, co tu děláš?“ ozval se jemný hlas. Jamal si mě prohlížel, když ke mně kráčel. Zamávala jsem mu.

„Ahoj,“

„Ahoj, nevěděl jsem, že přijdeš,“ přimhouřil oči, poněkud nejistý, když se rozhlédl po mužích, kteří mě okukovali. Než jsem stihla odpovědět, srdce mi poskočilo, když můj pohled padl na krutého alfu. Jen pozvedl obočí a pohlédl na mě s nelibostí.

„Ehm, Garret mě provázel po smečce a přišel si sem pro něco, tak na něj čekám,“

„Ach tak, dobře, tak se uvidíme. Bratře, zavolám ti a řeknu, jak to šlo,“ řekl svému bratrovi, který přikývl. Když Jamal zmizel z dohledu, můj pohled se vrátil k alfovi Edwardovi. Ve tváři měl kamenný výraz, který ani na okamžik nezakolísal.

„Proč jsi tady oblečená takhle?“ zasyčel a sálal z něj hněv. Oblékla jsem se takhle, protože jsem chtěla a protože je horko! Představovala jsem si, jak na něj křičím, ale věděla jsem, že ho nesmím rozlítit. Tentokrát by mě mohl zabít.

„Užíváš si tu pozornost, kterou ti muži věnují?“ Jeho hlas byl škádlivý, ale vycítila jsem v něm žárlivost.

„Ne, alfo,“

„Tak co to je... moje družko,“ zvrčel mi do ucha. Do očí mi vyhrkly slzy a srdce mi bušilo jako o závod, co si vůbec myslí, že ve mně vyvolává takové pocity? Připadala jsem si jako prostitutka. Najednou mě popadl za zápěstí, až mi po celé paži vystřelily jiskry. Strčil mě do nějaké kanceláře a silou zavřel dveře.

„TAK MI ŘEKNI, PROČ SE BAVÍŠ S JINÝMI MUŽI!“ Nadskočila jsem dobrého půl metru, když mi jeho slova zazvonila v uších.

„Nebavím,“

„Nejsi to snad ty, kdo se promenáduje po smečce s mým bratrancem a šikanuje ostatní?“ Byla jsem z jeho prohlášení v šoku. Ztěžka jsem polkla a zamrkala, abych zahnala slzy. Mluvil snad s tou mrchou?

„To jsem nedělala, a jak jsem řekla betovi, Garret mě jen provázel po domě smečky a tvoje milenka vyjela po mně, ne naopak,“ zasyčela jsem, a v tónu mi stoupal hněv. Naklonil hlavu, a když viděl, že se zlobím, ušklíbl se.

„Takže umíš odmlouvat,“ zněl pobaveně. Už jsem se na něj nepodívala. Dveře do jeho kanceláře se otevřely a sebevědomě vešla Candace. Srdce se mi sevřelo, když se k němu přiklonila a natruc mi se ho dotkla.

„Zlato, dokonce mě i škrtila,“ fňukala. On nad ní jen protočil oči a vrátil se na své místo za mahagonovým stolem. Candace se pokusila sednout mu na klín, ale on se znovu postavil, čímž ji donutil couvnout, a ona se na něj podívala šokovaně a ublíženě.

„Budeš tu čekat, dokud se nezačneme muchlovat, Luno?“ ušklíbla se Candace a on zavrčel.

„Odcházím, někdo na mě venku čeká,“ povzdechla jsem si a otočila se na podpatku, zatímco moje vlčice zavýskla.

‚Viděla jsi jeho výraz? Žárlil,‘

‚Nechtěla jsem se na něj ani podívat,‘ odsekla jsem jí. Nenávidím, že je do toho muže zblázněná. Ucítila jsem na hrudi lehké pálení, ale sílilo to a já se pevně chytila zdi a přála si, aby to přestalo. Takhle to bolí jen tehdy, když je váš druh s někým jiným, ale soudě podle bolesti, kterou jsem cítila, nedělali víc než jen líbání. Vzlykala jsem jako malé dítě pro nezasluhujícího alfu. Vždycky dá přednost té děvce přede mnou. Otřela jsem si slzy a vyšla ven, kde jsem našla čekajícího Garreta.

„Ahoj,“ zamávala jsem. Usmál se, s úlevou, že mě vidí.

„Jsi v pořádku? Máš oteklé oči,“

„Jsem jen unavená, můžeme už jet domů?“ Dovedl mě ke svému pick-upu, cítila jsem, jak se mi zježily chloupky na těle, a otočila jsem krk k alfově kanceláři. Sledoval mě, jeho pohled byl neproniknutelný. Zhluboka jsem se nadechla a nastoupila do auta.