Pohled Caliany

Dny ubíhaly jako v mlze a svatba se rychle blížila. Všichni byli šťastní, kromě mě. Od našeho setkání na cvičišti jsem ženicha neviděla už déle než šest dní. Vrací se domů velmi pozdě a brzy odchází.

Moje dny byly čím dál pochmurnější, usínala jsem s pláčem a moje srdce, ach měsíci, moje srdce mě tolik bolelo.

„Dneska je tvůj svatební den!“ zapištěla Juanita, když vešla do pokoje s dalšími dvěma ženami. Podala mi kávu, kterou jsem vypila, než jsem jim odpověděla na pozdrav. Podívala jsem se na krásnou róbu a jen si přála, abych odtud mohla utéct.

Popadla jsem telefon, abych zavolala Vincovi, ale on to nebral, a i kdyby, co by mohl dělat jiného než mě urážet? Bylo mi řečeno, že ta svatba musí proběhnout, aby se upevnilo spojenectví.

Zatímco se pomalu připravuji na svatbu, Juanita a ostatní jsou ze svatby u vytržení.

„Začaly docházet dárky,“ řekla Catia a upravila mi vlasy.

„To je milé,“ zamumlala jsem. Když jsme měly všechno hotové, vypadala jsem perfektně. Milovala jsem ten materiál šatů na své kůži, byly taky odvážné. Když jsem se na sebe podívala do zrcadla, najednou jsem se rozplakala. Nikdy jsem se nepovažovala za slabou ženu, ale od té doby, co jsem přišla sem, jsou moje emoce jako na horské dráze. Chci už být prostě v pohodě!

„Ach, slečno Cali, prosím, neplačte,“ chlácholila mě Juanita, ale nešlo tomu zabránit. Bolí mě, že tu dnes není moje máma, a že tu není můj táta, aby mě dovedl k oltáři. Nemám nikoho a ta samota mě pronásleduje.

Catia mi poupravila make-up a pomohla mi s podpatky. Sešly jsme dolů a našla jsem malý poklad, Love, v bílých šatičkách, vypadala rozkošně jako vždy. Byla šťastná, že si beru jejího tatínka.

Popadla jsem ji za malou ručičku a vyšla ven, kde na mě čekal doprovod. Garret otevřel dveře k limuzíně, a než jsem nastoupila, laskavě jsem ho políbila na tvář. On mě pohladil po tváři s přátelským úsměvem.

Malá princezna si sedla vedle mě a mračila se, když viděla, že pláču.

„Proč pláčeš? Ty si nechceš vzít mého tatínka?“ zeptala se.

„To jsou slzy štěstí, lásko moje,“ zalhala jsem jí a ona se usmála.

„Moc ti to sluší,“ složila mi poklonu.

„Děkuji, tobě taky,“

Když jsme dorazily ke kostelu, stála jsem u dveří. Bylo tam tolik lidí, aby byli svědky našich slibů, našich lží. Slíbíme, že se budeme milovat v dobrých i zlých časech, a pak mě přijmou do smečky „Zlatého kamene“ a já budu oficiálně Lunou.

Moje nervy byly v koncích. Tohle je chvíle, kdy ke mně měl přijít můj otec, políbit mě na tvář a ujistit mě, že budu velmi šťastná a že tu pro mě bude. Teď už jsem se rozplakala naplno.

„Caliano,“ zavolal Jamal a s úsměvem ke mně přišel. Měl na sobě černý smoking, který mu dokonale seděl a kvůli kterému do něj dívky byly blázni; muži Chasiovi byli vskutku hezcí. Usmál se na mě a políbil mě na tvář.

„Jsi nádherná, Luno,“ jeho hlas byl jemný.

„Tvoje rodina je uvnitř,“ řekl a po andělské tváři mu přelétla bolest. Já jsem se přinutila k úsměvu, němou prosbou ho žádajíc, aby ho to kvůli mně nemrzelo.

„Caliano, můj bratr si dá říct,“ řekl a já jen přikývla. Moje mysl chtěla protestovat, ale rty jsem měla semknuté k sobě a nevyšla ze mě ani hláska. Zazněla melodie, signalizující, že máme vstoupit.

Jamal mi nabídl rámě a já ho přijala. Nakráčeli jsme do kostela, pevně jsem ho svírala ze strachu, že bych mohla upadnout. Srdce mi bušilo tak rychle, když jsem se podívala na muže u oltáře. Měl na sobě smoking, vypadal nádherně, vlasy měl uprostřed delší a po stranách vyholené. Jeho oči se na mě upřeně dívaly a moje vlčice se na vteřinu drala na povrch,

‚Je dokonalý,‘

‚A on nás nechce,‘ připomněla jsem jí, přestože se na mě díval jako na ten nejvzácnější klenot. Jakmile jsme byli u oltáře, alfa Edward ke mně jemně natáhl ruku a já ji přijala a postavila se vedle něj. Zíral na mě, ale já se na něj nepodívala zpět.

„Beru si tě, Caliano Meyersová,“ bylo to poprvé, co vyslovil moje jméno, a něco se ve mně pohnulo, bylo to příjemné. „Za svou Lunu a manželku, abych tě miloval a choval v úctě po všechny dny svého života,“ řekl a díval se mi do očí. „S tímto prstenem slibuji, že tě budu chránit a bránit tvou čest,“ jeho hlas byl hluboký, ale jemný.

„Dámy a pánové, představuji vám pana a paní Chasiovy, alfu a Lunu smečky ‚Zlatého kamene‘. Můžete políbit nevěstu, alfo.“