Lucienův pohled

Myslel jsem si, že má duše už shnila, pohřbena po boku Riley hluboko v zemi. Na celé dny – možná týdny – jsem se stal jen prázdnou skořápkou. Můj vlk se neklidně plížil v temnotě mé hrudi, ale ani on mě nedokázal probudit z mlhy zármutku.

Výšivka, které se kdysi dotýkala, mi ležela v rukou, jemné hedvábné nitě pod mými ztvrdlými prsty. Upínal jsem se k ní jako umírající ke vzduchu,