Lucienův pohled

Měl jsem pocit, jako by mi v hrdle uvízla čepel, ostrá a nemilosrdná. Zpočátku jsem ze sebe nedokázal vydat ani hlásku, jen trhaný nádech. Zármutek se mi hrudí prohnal jako povodeň a utopil v sobě rozum i veškeré zábrany.

A pak jsem se podíval dolů – do očí své dcery. Oči doširoka rozevřené, jasné, plné tak čistého očekávání, až mě to rozseklo vejpůl.

Do srdce se mi zabodly ocelové