Pohled Luciena

Liják venku byl neúprosný, ale ani ten nedokázal zakrýt její vůni – jemnou, křehkou a lehce nasládlou jako noční jasmín po bouřce. V dálce jsem slyšel Kaelův křik, jeho chraptivý a zoufalý hlas, ale teď už to pro mě nebyl víc než jen pouhý hluk.

Soustředil jsem se výhradně na ni.

Na Riley.

Ze stínů chodby jsem sledoval, jak běží ze schodů. Kulhání ji stěží zpomalovalo a v každém jej