Lucienův pohled

Myslel jsem si, že má duše už shnila, pohřbená vedle Riley pod zemí. Celé dny – možná týdny – jsem nebyl o moc víc než prázdná schránka. Můj vlk neklidně přecházel v temnotě mé hrudi, ale ani on mě nedokázal probrat z mlhy zármutku.

Výšivka, které se kdysi dotýkala, mi ležela v dlaních, měkké hedvábné nitě pod mými ztvrdlými prsty. Upínal jsem se k ní jako umírající ke vzduchu, pro