Lucienův pohled
Měl jsem pocit, jako by se mi v krku zaseklo ostří, ostré a nemilosrdné. Zprvu jsem ze sebe nedokázal vypravit ani hlásku, ozývalo se jen trhané sípání mého dechu. Žal se mi hrudí prohnal jako povodeň a utopil v sobě zdravý rozum i sebeovládání.
A pak jsem pohlédl dolů – do očí své dcery. Očí doširoka rozevřených, jasných, plných tak čistého očekávání, až mě to rozervalo zevnitř.
D