„Nikdy.“ Kam by také šla?

Okamžitě ji zvedl do náruče železným stiskem kolem jejích boků, ušel s ní dva kroky k posteli a pak ji něžně, což bylo v přímém kontrastu s jeho drsnou intenzitou, položil na matraci. „Dobře?“

„Ano. Jsem v pořádku.“

Když se odtáhl, jeho tvář se přiblížila k jejímu bříšku a on se zarazil. Z tváře se mu vytratila většina tvrdých rysů, když zíral na zaoblené bříško svého dít