„Myslíš, že něco tuší?“ zeptala se dívka nakonec a prolomila ticho.

Alviara pomalu zavrtěla hlavou. „Pochybuji o tom. Ale na druhou stranu, kdo může doopravdy znát pochody jeho mysli?“ Odmlčela se. „Jak se jmenuješ?“

„Emery.“

„Emery.“ To jméno znělo na Alviařině jazyku jako pohlazení. „Ach, ten lidský princ? Ukradený z dvora tou bestií? Ten, kvůli kterému našel otrokář svou smrt, protože se ho opo