EMERY

Emery kráčela jako v mrákotách, nohy měla těžké a mysl otupělou. Nejvyšší král ji vedl chodbami, až se zastavil před dveřmi v jižním křídle.

„Zůstaň tady.“ Otočil se k odchodu.

„Vaše Milosti…“ Emery k němu natáhla ruku, prsty se jí třásly a zůstaly viset ve vzduchu.

Král Alaric pohlédl na její nataženou ruku, jako by to byl jedovatý had. Beze slova odešel a těžké dveře se za ním zavřely.

Eme