Orion se zastavil v půli kroku, natáhl ruku, aby sevřel Viktorovu paži, naklonil se blíž a ztišil hlas do šepotu. „Počkej… Byla ona ta ,záležitost‘, o kterou se musel na pár dní postarat? Ta samice v říji, která se do něj vtiskla?“

„Hm-hm.“ Viktorovy oči střelily po Alaricovi, který kráčel vpředu, s tváří kamennou a klidnou. Od onoho shromáždění Alaric neřekl víc, než bylo nezbytně nutné u dvora.