Emery se nedokázala přimět, aby se mu podívala do očí. Zírala na své ruce, jako by držely všechny odpovědi na to, jak utišit tu divokou bouři, která kolem ní zuřila. Vzala do ruky lžíci a přinutila se sníst malé sousto.

V okamžiku, kdy se jí teplé jídlo dotklo jazyka, jí v břiše hladově zakručelo a připomnělo jí, jak dlouho už nic nejedla. Takže jedla. Zpočátku pomalu, ale pak převzal vládu hlad.