Klaus

„Proč to děláš?“ Vzhlédnu k němu, zatímco on přechází sem a tam. Pořád se mi trochu točila hlava, ale bylo to stejné, jako když jsem byl dítě a rodiče mě nechali spoutat. Jen jsem byl o něco slabší. Bylo to v pohodě, nebylo to nic, co bych nezvládl.

„To se vždycky ptáš tak moc?“ zavrčí. Neustále kontroluje okno staré chaty, jako by očekával, že nás někdo sleduje. Nikdo nevěděl, že jsem odeše