Klaus na mě zavrtí hlavou, jako varování, ať už netlačím.

Pohlédnu na zuřící moře: „Ona skočila?“

Amyiny šedé oči jasně září, když přikývne. „Řekla jsem jí, skoč.“

„Vypadá to, že budeme skákat. Jestli to dokázala Eris, dokážeme to taky.“

Střídáme se ve sledování moře, čekáme, až se změní příliv, a odpočítáváme čas. Zdejší moře se nepodobalo žádnému jinému, jaké jsem kdy viděl. Thalia na něj pravdě