Klaus

Vytáhnu Xaviho z vody a děkuji komukoli, kdo mohl naslouchat, za naše přežití. Jen jsem doufal, že to živí zvládnou i ostatní.

Xaviho bílá srst se mu lepí na štíhlé tělo, když vylézá do suché zátoky, která jako by nebyla zasažena vlnami. Oklepe ze srsti vodu, čímž mě poprská slanými kapkami oceánu, než se zhroutí, zatímco se snaží popadnout dech.

Pozoruji vlny za ním. Měnily se. Nějakým způs