Cesta domů byla tichá, ale ne nepříjemná.

Alejandro řídil s jednou rukou líně položenou na volantu, žíly mu ve světle zlaté hodinky ostře vystupovaly. Druhou ruku měl přehozenou přes dveře, jako by měl všechen čas na světě.

Bože, takhle vypadal až nespravedlivě dobře.

Nivera nemluvila, ale její zrak se neustále vracel k těm modřinám. Teď už je nešlo přehlédnout, zapadající slunce ostře vykresloval